Rozhlasové vzpomínky (na) Věroslava Mertla

Po roce 1989 se ve vysílání Českého rozhlasu 3 Vltava a Českého rozhlasu České Budějovice často objevovaly jeho eseje, fejetony a recenze, literární pořady, mnoho povídek, a dokonce i dvě četby na pokračování. V roce 2001 četl Josef Somr z knihy Hřbitov snů, oceněné Státní cenou za literaturu, o tři roky později usedl za rozhlasový mikrofon sám autor.

Jeho vzpomínková próza Časy a nečasy byla tehdy ještě v rukopise (knižně vyšla v rozšířené a doplněné podobě až v roce 2005). I když Věroslav Mertl pro rozhlas velmi rád psal, mikrofon – tak jako mnozí lidé pera – nijak zvlášť nevyhledával. Autorské čtení rozsáhlého textu byl pro něj náročný úkol, na který se pečlivě připravil a který výborně zvládl. Je třeba podotknout, že jazyk jeho próz je i pro zkušeného interpreta obtížný: dlouhá souvětí s mnoha vsuvkami a vedlejšími větami je nutno přečíst tak, aby se v nich posluchač neztratil.

Věroslav Mertl tehdy natočil deset půlhodin, které zahrnuly všechno podstatné z jeho života. Vzpomínal na dětství strávené v Kolodějích nad Lužnicí a později v Kamenném Újezdu, kde jeho předkové žili odnepaměti. Vánoční dárek od tatínka, totiž krásné plnicí pero a linkovaný sešit, stál na začátku jeho celoživotních deníkových záznamů, „deníkové mánie“, jak sám s nadsázkou podotýkal.

Psaní jej těšilo odmala, ale praktický tatínek mu vybral obchodní akademii, kterou absolvoval jen s krajním sebezapřením. Stejně nerad pak vykonával práci účetního, kterou opustil až koncem 60. let, když se stal nakrátko redaktorem slavného českobudějovického nakladatelství Růže. „Byly to jediné tři roky mého života, kdy jsem mohl dělat práci, která mě doopravdy těšila,“ řekl o tomto krásném období. Idyla skončila, když normalizační snaživci redakci Růže rozehnali.

Další léta strávil Věroslav Mertl jako zaměstnanec Lidové strany. Od nesmělých počátků, kdy psal fejetony do novin a první povídky, dospěl k románovým prózám jako byl Dům mezi větrem a řekou, Rezavý déšť nebo už zmíněný Hřbitov snů.

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenala redaktorka Hana Soukupová.