Rozhlasová hra, která změnila svět. Před 80 lety vzbudila adaptace Wellsovy Války světů rozruch

Spisovatel Herbert George Wells (vpravo) na setkání s americkým astronomem F. R. Moultonem
Spisovatel Herbert George Wells (vpravo) na setkání s americkým astronomem F. R. Moultonem

Pásmo věnované jednomu z nejznámějších rozhlasových pořadů odvysílá v sobotu 27. října Český rozhlas Brno v literárně-publicistickém magazínu Zelný rynk.

Neděle 30. října 1938 se nesmazatelně zapsala do historie rozhlasového vysílání. Ten den americká stanice CBS odvysílala rozhlasovou adaptaci vědeckofantastického románu Válka světů od H. G. Wellse. Pořad, který experimentoval s možnostmi rozhlasového vysílání, napsal Howard Koch, produkoval John Houseman a režíroval Orson Welles. Nikdo z nich ale nečekal, jaké pozdvižení jejich hra vyvolá.

Kresby z roku 1906 byly předlohou ke stejnojmennému filmu

Hra začala přenosem koncertu z hotelu Park Plaza v New Yorku. Španělské rytmy však byly náhle přerušeny zprávou o výbuších na planetě Mars. Právě tato zpravodajská metoda patrně přispěla ke zmatenosti posluchačů, protože měsíc po podepsání Mnichovské dohody, byla podobná přerušení zcela běžná. Dalším důvodem mohlo být také to, že si posluchači pořad zapnuli až po prvním oznámení, že jde o fikci, a nedoposlouchali ho k dalšímu, které se objevilo až ve čtyřicáté minutě, ačkoli se běžně taková upozornění vysílala o deset minut dřív.

„Technika, kterou jsme použili, nebyla originální, ani nová. Nečekal jsem nic neobvyklého,“ řekl o den později režisér Orson Welles. Podobné „experimenty“ v té době už vyzkoušely i rozhlasové stanice ve Velké Británii (Broadcasting the Barricades, 1926), Německu (Der Minister ist ermordet!, 1930) nebo v Československu (Požár opery, 1930).

Stanice CBS a tvůrci rozhlasové adaptace Války světů udělali vše proto, aby nedošlo k pochybnostem ohledně reálnosti pořadu. Kromě tří upozornění pořad obsahoval několik časových nelogičností (například hrdinové za deset minut urazili jedenáct mil) nebo záměrné zkomolení místních názvů. Tvůrci také ve finální verzi scénáře upustili od některých scén, které by mohly ve zvuku znít příliš děsivě.

Orson Welles

Rozčílení posluchači poslali stovky dopisů, ve kterých popisovali své zděšení a strach z možného útoku. Málokdo se však před invazí rozhodl skutečně prchnout. Následný obraz celostátní paniky vytvořili američtí novináři, kteří své články zakládali na extrémních případech. Druhým zdrojem této fámy se stala studie psychologa Hadleyho Cantrila. Podle ní panika zasáhla 25 % z celkových šesti milionů posluchačů. Cantrilovy výpočty však nejsou správné, protože pracoval s velmi malým vzorkem lidí. Jádrem jeho výzkumu se stalo pouhých 135 rozhovorů, přičemž hlavním faktorem byl strach dotázaných. Cantril také nebral v potaz, zda dotázaní hru slyšeli, nebo čeho se vlastně báli (jestli války, útoku mimozemšťanů nebo pádu meteoritu).

Rozhlasová Válka světů by se s nadsázkou dala označit jako jeden z prvních příspěvků do diskuse o moci médií. Upozornila totiž na to, jak se „důvěryhodné“ zdroje informací mohou ve špatných rukách stát účinnými zbraněmi. O téměř rok později Wellsovo varování uvedla ve skutečnost přísně tajná jednotka SS, která napadla rozhlasovou stanici v německém Gleiwitzu. Němci předstírali polské vojáky a v polštině odvysílali krátkou řeč, ve které tvrdili, že jde o invazi polské armády. Cílem přepadení bylo, aby si svět myslel, že následné napadení Polska je pouze německou odvetou.