Příčina úmrtí Jana Žižky byla dosti běžná, jeho pohřeb ale nadmíru slavnostní, líčí historik Petr Čornej
Jednookého Jana Žižku zná každé malé dítě. To je fakt, který na našem území platí po staletí. Husitský válečník se stal legendou už za svého života. Pro některé byl modlou, pro jiné ďáblem. Co o něm ale doopravdy víme? Podle historika Petra Čorneje pořád ne dost.
Není například vůbec jisté, zda se Jan Žižka narodil v Trocnově. Z tamní zemanské rodiny nicméně pocházel, vlohy k hospodaření ale neměl. Své majetky v jižních Čechách rychle ztratil a živil se převážně jako žoldnéř.
Přibližně v době, kdy byl Jan Hus povolán do Kostnice, byl Žižka ještě členem královské ochranky u Václava IV. „A pak už to známe,“ navazuje Petr Čornej, „od roku 1419 se Žižka objevuje na scéně velkých dějin a setrvá na ní pět let a deset týdnů a už z ní nesleze až do své smrti.“
Úmrtí husitského vojevůdce přichází 11. října 1424. A to nikoli v boji. Je taková smrt nedůstojná pro velkého válečníka? „No, nedůstojná,“ reaguje historik, „Žižka zemřel na zánětlivou nemoc od hlíz. A hlíza znamená jakýkoli nádor, novotvar na kůži. Mohl to být rychlý zhoubný nádor, který se při tažení na Moravu dostal do závěrečné fáze, nebo to mohla být sepse z neošetřeného, rozedřeného vřídku, do kterého vnikla infekce. Takových zranění a sepsí je ve válce spousta, každý voják s tím tehdy musel počítat. Čili nemyslím si, že nedůstojné úmrtí, spíše běžné.“
Velmi slavnostní byl naopak Žižkův pohřeb. „Tělesné ostatky byly převezeny do Hradce Králové a tam pochovány pod velkým oltářem na místě zvláště čestném, určeném zakladatelům chrámů, eventuálně královně Žofii, která ovšem žila v Uhrách a zemřela v Bratislavě, kde byla i pochována. Možná, že tedy Žižka spočinul přímo na místě pro královskou osobu. To je dosti silný argument pro to, jak byl Jan Žižka uctíván a že skon byl svým způsobem důstojný,“ říká Petr Čornej.
Ať už slavný, nebo neslavný konec slavného bojovníka, jeho sláva přetrvala věky. „Jan Žižka patří mezi šest světových vojevůdců od starověkého Egypta až do současnosti, kteří v otevřeném poli neztratili ani jednu bitvu,“ uzavírá autor obsáhlé a ceněné monografie Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka, knihy oceněné Magnesií Literou.
Jaký Žižka byl, zanechal tu své geny, čím by byl dnes a opravdu nesl prapor jednoho z průkopníků budoucího socialismu? Jestli máte rádi historii a rádi se zamýšlíte nad hlubšími souvislostmi, poslechněte si celý rozhovor s Petrem Čornejem.
Jak Jan Žižka vypadal?
Vědci vytvořili přesnou digitální kopii takzvané čáslavské kalvy, části lebky, která je pokládána za autentický ostatek slavného vojevůdce. Na základě toho tým expertů rekonstruoval obličej 600 let mrtvé historické osobnosti.
Šedá podobizna, se zavřenýma očima, bez vlasů a vousů, je plně objektivní podle forenzních vědeckých postupů. Nezobrazuje totiž obličejové detaily, o nichž nic konkrétního nevíme.
Vědci ale vytvořili i plnohodnotný obličej doplněný o řadu spekulativních detailů. Tato podobizna je již z velké části uměleckým vkladem, protože z výzkumů ani písemných pramenů nemáme informace o barvě očí, barvě vlasů, délce vlasů, účesu a přesném odstínu pleti Jana Žižky. Tyto spekulativní doplňky vzešly z diskuze odborníků (antropologů, archeologů a historiků).
Související
-
Schwarzenbergové pohřbívali srdce svých knížat odděleně. Sedm srdcí je uloženo v Českém Krumlově
V kapli kostela svatého Víta v Českém Krumlově se nachází schwarzenberská hrobka srdcí. Jak vysvětluje historik Václav Grubhoffer, skrývá skutečná srdce příslušníků rodu.
-
V dobách hladomoru pekli lidé chléb ze žaludů, nouze je donutila vzít na milost brambory z Ameriky
Chudí lidé v Jihočeském kraji běžně po celý rok jedli bezmasá a velmi skromná jídla. Jak říká historik a etnograf Jan Šimánek, popsáno je i několik krutých hladomorů.
-
Bazilišek, kolem něhož puká zem, či obrněná ještěrka zrozená z blesku plnili středověký bulvár
Lidé odnepaměti tíhli k senzacím. A tak se spolu se vznikem psané žurnalistiky v 16. století začal okamžitě rozvíjet i bulvár, říká historička Kateřina Pražáková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.