Při letecké bitvě nad Jindřichohradeckem šlo k zemi asi 19 stíhaček, našla se jediná

24. srpen 2021 12:42
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vizualizace německé stíhačky Focke-Wulf 190

Trvala sedm nebo osm minut, přesto patří mezi největší vzdušné souboje, ke kterým došlo nad naším územím. Letecká bitva nad Jindřichohradeckem se odehrála 24. srpna 1944. Střet amerických a německých letounů mohli lidé nad svými hlavami sledovat krátce po poledni.

Minutou ticha a květinami položenými k hrobům a pamětním deskám si členové jindřichohradeckého Klubu historie letectví pravidelně připomínají ty, kteří jeden ze vzdušných soubojů druhé světové války nepřežili

„24. srpna 1944 v 7.20 hodin odstartovalo 400 amerických letounů za doprovodu dalších stíhačů směr letiště v Pardubicích a chemická rafinerie v Kolíně. Bombardovali tyto cíle v Protektorátu a  mezitím ještě provedli výbornou klamnou akci, kdy odvedli stranou německé stíhače. Když se ale Američané vraceli od Pardubic, Němci pochopili svoji chybu, doplnili pohonné hmoty a střelivo, vrátili se a v prostoru nad Jindřichohradeckem došlo k velké bitvě,“ připomíná člen Klubu historie letectví a historik muzea Jindřichohradecka Vladislav Burian.

Torzo německé stíhačky Fw190 a podvozková noha z Fw 190 nalezené u Otína v roce 2011 v expozici Muzea Jindřichohradecka

K zemi šly čtyři americké bombardéry a asi patnáct německých stíhaček. Jeden ze sestřelených německých letounů se podařilo v roce 2011 objevit v rybníce u Otína u Jindřichova Hradce. Stal se základem nové expozice Muzea Jindřichohradecka.

Šlo o unikátní nález, další podobné už ředitel muzea Jaroslav Pikal neočekává. „Zřejmě se z celé letecké bitvy zachovalo v zemi pouze jedno jediné letadlo, a to jsme vykopali u Otína. Faktem je, že Němci v posledních letech války trpěli nedostatkem nejrůznějšího materiálu, proto velmi pečlivě sbírali všechna sestřelená letadla, takže na místě dopadu se prostě nacházely jen drobné součástky,“ říká.

Bitva měla i jednu civilní oběť, Sofii Böhmovou v Číměři. Ta se do obce přestěhovala z Vídně kvůli obavám z náletů. Zemřela pod hořícími vraty svého statku, kam se vracela pro doklady.

„Když jsme tady měli 90. letech přeživší členy osádky amerického letounu, vzali jsme je jednou na hřbitov, kde je dodnes kovový kříž. Oni poklekli, fakt brečeli, modlili se a omlouvali se té ženě, že nechtěli nikdy zabít civilní oběť, že válka byla voják proti vojákovi,“ dodává Vladislav Burian.

Spustit audio

Související