Plody vanilky se vyvíjejí devět měsíců, pak je ještě čeká roční zrání v bedně a na závěr masáž

5. prosinec 2016

Kdyby ta vanilka nebyla tak drahá. To si možná někdy řekl každý z nás. Zahradník Pavel Chlouba při svém Putování za vanilkou, které sledujete s Českým rozhlasem České Budějovice, ale pochopil, proč tomu tak je a že to ani nemůže být jinak.

Získání finálního vanilkového „koření“ je totiž na ostrově Reunion cesta na dlouhou trať. A na ní jsou navíc rozestavěny různé překážky. Věděli jste například, že květy vanilky vydrží svěží jenom jeden den a pěstitelé je musí opylovat ručně? S opylováním tak začínají hned brzy ráno.

Po opylení se plody vanilky vyvíjejí dalších devět měsíců, než jsou zralé ke sběru. Během této doby musí farmář dělat svoji běžnou práci, ale žádné tržby z úrody ještě nemá. A ani po sběru ještě zdaleka nenastává čas prodeje. Vanilku čeká poměrně dlouhý posklizňový proces.

V tuto chvíli existuje několik možností, které vedou k podobnému cíli. Někteří farmáři za nejlepší metodu považují to, že zelené vanilkové lusky naskládají do speciálních proutěných košů a zalijí je horkou vodou o teplotě kolem 55 stupňů Celsia a na deset minut přikryjí dekou. Další pěstitelé volí studenou cestu, plody naskládají do igelitových obalů a nechají je tam zapařit, až změní barvu na hnědou. Poté je vyberou, uloží do krabic a nechají se dále „zrát“.

Vanilku musí opylovat sami pěstitelé ručně, za jednu směnu zvládnou až tisíc kvítků

Vanilka pěstovaná v lesním prostředí

Být pěstitelem vanilky není zdaleka tak romantické, jak by se mohlo zdát. Tato práce totiž vyžaduje hodně zkušeností, jemnosti a trpělivosti. Jak zjistil zahradník Pavel Chlouba při svém Putování za vanilkou, zvlášť trpělivost je velmi důležitá, protože plody své poctivé práce sklízejí pěstitelé docela pozdě.

Navštívil jsem také jednu velkou společnost, která vanilku pěstuje, ale i vykupuje od drobných pěstitelů. Zde jsem získal velmi podrobný technologický popis těchto úprav vanilky.

Čerstvě nasbírané plody se uloží do proutěného koše. Dále je potřeba speciální kotel, který má podobný tvar jako koš, jen je o něco větší. V kotli se zahřeje voda na teplotu 60 stupňů a poté se proutěný koš s vanilkou vloží do kotle na tři minuty. Po třech minutách se celý koš vybere, voda slije a nechá se okapat i z plodů. Poté se tyto plody uloží do speciální bedny a na 24 hodin zakryjí dekou.

Dalším krokem je sušení vanilky na speciálních sítech. Sušení trvá dva týdny - každý den se plody z haly vynášejí ven na slunce, ale nesmí tam být déle než šest hodin. Při tomto sušení získá vanilka charakteristickou čokoládovou barvu. Potom se plody opět uloží do beden, kde zrají celý rok.

V prvních měsících zrání pěstitelé minimálně každé dva týdny plody kontrolují a rukama je prohrabují, aby se vzduch dostal i na dno bedny. Později stačí méně časté kontroly. Pokud se někde objeví plíseň, poškozené plody se okamžitě vyhodí. Po roce se plody z beden vyberou a nastává doba balení, expedice nebo zpracování do různých produktů.

Pohled do bedny s vanilkovými plody

Při tomto kroku dochází i ke kalibraci plodů. Každý plod se změří, pokud má délku 14 až 20 centimetrů, považuje se za standartní. Menší plody by se neměly prodávat, naopak ty větší jsou hodnoceny jako extra třída. Krátké, mechanicky poškozené, případně příliš pokroucené plody se nevyhazují, využívají se při dalším zpracování.

Plody standartní kvality se balí do skleněných tub nebo plastových obalů. Před vložením do obalu se doporučuje vanilkový plod promasírovat - vanilkový lusk se uchopí dvěma prsty a jemným tlakem se protáhne mezi prsty od stopky dolů. Tímto úkonem se prý aromatické látky rovnoměrně rozplynou do celého plodu.

Pokud si koupíte vanilku v jiném než skleněném obalu, ve vlastním zájmu ji co nejdříve přeneste do skleněné láhve či ampulky. Jinak skladovaná vanilka rychle ztrácí kvalitu. Pro hodnocení kvality vanilky kromě vůně existuje ještě několik kritérií. Je to velikost, barva, lesk a elasticita. Vanilka přirozeně obsahuje olej, který plodu dává lesk a pružnost. Samozřejmě se na plodech nesmí vyskytovat žádná plíseň.

Kromě této metody existuje ještě jedna velmi speciální cesta. Na jejím konci je vanilka extra vysoké kvality. Možná ji stihnu vysvětlit ještě v jedné z reunionských reportáží v nejbližších dnech. Pokud ne, slibuji, že se k této metodě vrátím v některém z dalších dílů Zelených světů.

Oslaďte si život, nebo si jej alespoň trochu provoňte. Klidné adventní pečení a příjemnější a veselejší život s rostlinami přeje všem z Reunionu Pavel Chlouba

autor: Pavel Chlouba
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.