Písničkář Karel Kryl zpíval také swing a dokonce natočil staré české šlágry jako Sám s děvčetem v dešti nebo Starý mlýn
Písničky Karla Kryla, jehož nedožité 80. narozeniny si budeme příští týden připomínat, samozřejmě nepatří do oblasti swingu a jazzu, nicméně tento písničkář v mládí velice rád poslouchal mistry jazzu. A dokonce se se swingem přímo coby interpret potkal.
Začátkem osmdesátých let minulého století totiž přišlo několik výrazných osobností českého exilu s myšlenkou natočit album, které by bylo poctou klasickému českému swingu.
Zpočátku se ten nápad zdál obtížně realizovatelným, protože jeho duchovní otcové, legendy českého swingu Kamil Běhounek a Jiří Traxler, oba jihočeští rodáci, žili na úplně jiných místech planety – Běhounek v Kolíně nad Rýnem a Traxler v Kanadě.
Nakonec na bohulibý projekt poskytl finanční prostředky Josef Škvorecký, a tak mohla čtveřice najatých německých muzikantů natočit muziku, Zuzka Lonská a Zdeněk Kratochvíl ze Švédska přidali vokály. Na desce si zazpívali i Libuše Helclová, jež vlastnila v Kolíně nad Rýnem hospůdku a rozpomněla si na dobu svého profesionálního zpívání.
No, a největší atrakcí alba, nazvaného symbolicky Swing Time, byl jistě Karel Kryl, který své písničkové vstupy natočil při zastávce v Bonnu, na cestě mezi Mnichovem, kde pracoval ve Svobodné Evropě, a Dortmundem.
A tak si můžete v pořadu V náladě swingu, potažmo jazzu poslechnout, jak se Karel Kryl vyrovnal se starými českými šlágry jako Sám s děvčetem v dešti, Starý mlýn nebo Už to máme za sebou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
