Pavel Chlouba: Ukaž mi svůj zahradní plot a já ti řeknu, jaký jsi

Plot, zahrada, rezavý, rostliny
Plot, zahrada, rezavý, rostliny

Jistě znáte to rčení: Ukaž mi, jakou knihu čteš, a já ti řeknu, jaký jsi. Dneska už ale zdaleka ne každý něco čte, snad s výjimkou textových zpráv a mailů, takže chybí nástroj na odhalení toho, jaký kdo vlastně je. Naštěstí se objevily nové pomůcky, které pomohou k prokouknutí duše minimálně stejně dobře knížky.

Třeba se mi celkem dobře osvědčilo rozeznávání lidí podle toho, jak a jaké auto řídí. Dle těchto kritérií lze velmi dobře zařadit lidi do různých kategorií a podle toho dále určovat, do jaké míry jsou spolehliví a korektní. Tyto informace ale asi nikdy nebudu moci zveřejnit, neboť rázem bych čelil žalobám od několika automobilových společností za poškozování dobrého jména firmy.

Mám ale ještě jeden postřeh, který, doufám, zveřejnit můžu. Parafrázoval jsem rčení o knize a vzniklo rčení nové: Ukaž mi svůj plot a já ti řeknu, jaký jsi.

Nejdříve jsem si říkal, že to není úplně statisticky průkazné, neboť jsem si myslel, že ne každý má svůj plot. Po krátkém bádání jsem ale zjistil, že každý máme plot, svoje bariéry a zástěny. Tyto prostředky na udržení soukromí jsou totiž dvojího typu - fyzické a duševní. A kdo nemá plot u baráčku, firmy či chaloupky, rozhodně má alespoň plot duševní.

Máme ho všichni. U někoho je už dost děravý a průchozí, u někoho nepoškozený a stabilní. Duševní ploty slouží ke stejnému účelu jako ploty fyzické. Fungují jako ochrana našeho soukromí - mají také branku, kterou pootevíráme jenom někomu, zatímco před někým ji důsledně zamykáme. Možná, že duševní ploty jsou ze všech nejdůležitější, ale o těch mluvit teď vlastně nechci.

V tuto chvíli mě zajímají ploty fyzické. To jsou totiž ty pomyslné knihy, podle kterých si soukromě rozděluji lidi do různých kategorií. Jako zahradníka mě zajímají ploty v zahradním prostoru.

Takový zahradní plot, to je docela fenomén. Na jedné straně má vymezovat prostor a jasně říká: tady je to moje, sem nikdo bez mého povolení nesmí. Na druhé straně zahradní plot umí ještě jednu věc, která je trochu opomíjena. Tvoří pozadí pro rostliny, vlastně pro všechny větší prvky, které se na zahradě nacházejí.

S plotem se tedy dají dělat kouzelné věci, podle jeho barvy, materiálu či vzhledu můžeme, nebo bychom vlastně měli, vybírat i rostliny, které budeme do zahrádky sázet. Díky plotu můžeme zabránit pohledům kolemjdoucích, aby nám, obrazně řečeno, nekoukali příliš do talíře, ale také si můžeme uzavřít výhled do krajiny nebo zbytečně udělat ze zahrady temné a smutné místo.

Dokonce i živé ploty mohou udělat spoustu práce. Živé ploty z tmavých jehličnanů, jako jsou třeba tuje či cypřišky, jsou kupříkladu výborným pozadím pro rostliny světlých odstínů. Tím alespoň pro mne výčet jejich velkých výhod končí, někdo to ale vidí jinak. Třeba pro někoho je velmi důležité, že zabezpečují intimitu na zahradě po celý rok, což opadavé listnáče rozhodně tak nezvládají. Intimita a důsledné dodržování soukromí na zahradě po celý rok je věcí velmi důležitou. Zejména pro každého, kdo už v únoru na zahradě griluje nebo kdo se chodí koupat do bazénu i v lednu.

Při plánování plotů, a to nejenom těch živých, se rozhodně vyplatí dát hlavy dohromady. Pomocí plotů si lze sice uchránit kus soukromí, ale také vybudovat bariéru mezi vaším a tím cizím světem. A to nejenom fyzickou, ale i duševní. Navíc pomocí plotu se dá i o kus soukromí přijít, neboť jsou lidé, kterým stačí mrknout na váš plot a oni vám hned řeknou, jací jste.