Od prvních tónů alba Vlna za vlnou je jasné, k největším trumfům Viktorinovy sólovky patří typicky poklidné skladby, tolik připomínající zlaté časy starého dobrého AG Fleku

21. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ivo Viktorin
0:00
/
0:00

Skladatele, zpěváka a multiinstrumentalistu Iva Viktorina zná většina posluchačů ze svého času velmi populární kapely AG Flek, jejíž desky formovaly tvář tuzemského folk-rocku. V roce 2005 si ale zkusil nahrát své vlastní album Vlna za vlnou. A to ho představuje coby nadžánrového hudebníka, který dokáže vykouzlit neskutečně hřejivou a intimní atmosféru. Kulatou muziku připravil Martin Schuster.

Ivo Viktorín ze skupiny AG Flek udělal v roce 2005, tedy po čtvrt století, během kterého se tehdy pohyboval na hudební scéně radost jak sobě, tak i příznivcům hřejivých intimních písniček. Uznávaný skladatel i interpret vlastně tehdy celkem v tichosti vydal vůbec první sólovou desku Vlna za vlnou.

Čtěte také

A žádný velký muzikantský rámus se nedal čekat ani z jejího hudebního obsahu. Viktorina většina posluchačů zná ze skupiny AG Flek původem z moravského Zlína, která se už od albové prvotiny z roku 1983 zařadila k čelním představitelům folkové a folkrockové interpretace.

Od prvních tónů alba Vlna za vlnou je jasné, k největším trumfům Viktorinovy sólovky patří typicky poklidné skladby, tolik připomínající zlaté časy starého dobrého AG Fleku, snivé nálady vycházející z výjimečně sladěné kombinace akustických kytar a kláves, hedvábný alt Blanky Táborské zpívající mnohovrstevné autorské texty.

Protagonista také nezapřel ani svou další profesi zvukového mistra zlínského nahrávacího studia V, v němž točili svá alba například Iva Bittová, Buty, Druhá Tráva, Jaromír Nohavica, či Mňága & Žďorp.

Na vlastní desce si dal velmi záležet na aranžích, které dokonale ladí k textům – jak už bylo naznačeno – výrazně přesahujícím tuzemský standard. Hodně nástrojů si Viktorin nahrál sám, i když zbyl prostor i pro kolegy-muzikanty takového kalibru jako jsou Iva Bittová, či Luboš Malina.

Není to hudební plocha stavěná na první dobrou, jeden poslech nestačí. O to víc si ale můžeme užívat při těch dalších.

autor: Martin Schuster | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio