O venkovní bonsaje je třeba se starat i v zimě. Dostatek vláhy jim zajistí zahrnutí keramzitem
Jan Bučil z Jihlavy má na své malé zahrádce za domem přes padesátku stromů. Jak je to možné? Odpověď je jednoduchá. Jde o bonsaje. My jsme se zašli podívat, jak žije bonsajová zahrada v zimě.
Staré japonské umění miniaturizace stromů je koníčkem na celý život, možná i na několik životů. Správný bonsajista si stromek vychová od samého začátku. Teď už není tak časté, aby si stromek pěstoval ze semínka. Může adepty na bonsajovou úpravu hledat v zahradnictvích a školkách, ale nejčastěji ve volné přírodě.
„Znáte to, když auto kličkuje, a jede někde lesní krajinou, tak je to z padesáti procent bonsajista, protože si prohlíží stromy,“ říká s úsměvem Jan Bučil s tím, že on už na to má oko.
Bonsají se může stát jehličnatý i listnatý strom nebo keř. Místní odrůdy, které u nás rostou ve volné přírodě, pak mohou i jako bonsaje zůstávat venku i přes zimu. Teplomilné rostliny je třeba zazimovat například ve skleníku.
Na zahradě Jana Bučila tak přes zimu zůstávají borovice, modříny, duby, ale třeba i buxusy. Proti umrznutí je chrání tak, že je i s miskami ke kmínku zahrnuje keramzitem. To jim zajistí i dostatek vláhy. Venkovní bonsaje je i v zimě třeba neustále kontrolovat. „Je třeba setřepat těžký sníh,“ říká. Zátěž by totiž mohla náročně tvarované větvičky bonsaje zlomit nebo deformovat.
Lidem, kteří by se chtěli začít věnovat bonsajím Jan Bučil radí, aby oslovili někoho se zkušenostmi, nebo navštívili nějaký kurz či workshop. „Vyvarujete se tak chyb, které stojí spoustu financí a času,“ dodává.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
