Dokud teplota nepřesáhne deset stupňů, včely nevyletí. V úlu už se ale líhne další generace
Včely měly letos na jaře zatím jen málo příležitostí vylétnout z úlu, pročistit se a nasbírat nektar. Březen byl až na druhý týden teplotně podprůměrný. A chladnější jaro pokračuje i na začátku dubna. Jaký to má vliv na život včel, vysvětluje včelařka Romana Punčochářová z Malšic na Táborsku.
„Včelstvo je připravené na letošní sezonu. Můžete vidět, jak včelky opatrně vykukují, ale protože zima, tak se jim ven ještě nechce. Teplota to nedovoluje,“ ukazuje včelařka Romana Punčochářová.
Včely by přitom podle ní už potřebovaly vyletět, aby mohli sbírat nektar a pyl, protože v úlu už se začíná líhnout nová generace. „Je ale potřeba, aby teplota přesáhla alespoň deset, dvanáct stupňů, takže si musíme počkat,“ dodává.
Včelařský rok je trochu jiný než tradiční podle kalendáře. „Začíná to už po Vánocích. A potom ke Třem králům, jak se postupně natahuje den a trošičku víc svítí slunce, je tepleji, matka začíná pomalinku klást. Každý den naklade několik vajíček a začnou se líhnout nové včeličky,“ popisuje Romana Punčochářová.
Strašákem každého včelaře je varroáza, včelí mor. „Musí se to kontrolovat. Na konci ledna se odevzdává měl, který se sesbírá zezdola, a spočítají se roztoči. Podle toho se pak provádí ošetření. My už jsme ošetření museli udělat, protože varroáza tam je, v úlu jsou různé viry a o včeličky se musíme starat,“ říká Romana Punčochářová.
S varroázou se včelaři podle jejích slov v současnosti už musí naučit žít a bojovat. „Varroáza tady s námi prostě je a asi i bude,“ uzavírá.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
