Líbánky v Jižní Americe a také Třešňové květy, tentokrát však s kytarami

17. únor 2026

V padesátých letech se objevila alba natočená orchestrem, který měl karneval přímo ve svém názvu – The Rio Carnival Orchestra, připomínající, že hlavním městem karnevalu je v těchto dnech brazilské Rio de Janeiro.

S Brazílií měl tento „Riokarnevalový“ orchestr společnou ale vlastně pouze hudební dramaturgii jednotlivých desek, a to ještě jenom částečně. Šlo o projekt šikovného, obchodně jistě zdatného amerického producenta Davida Leonarda Millera, který měl úspěch od 50. let zejména s dlouhou sérií komerčně rentabilních alb pokrytých jménem 101 Strings, tedy 101 strun.

David Miller, rodák z Filadelfie, najímal pro natáčení alb nejenom jednotlivé muzikanty, ale celé orchestry. Zpočátku hlavně ze Západního Německa. V roce 1957 spoluzaložil k tomuto účelu nahrávací společnost Sommerset Records.

Millerovým podnikatelským záměrem bylo vydávání levných alb v žánru easy listening, přitom se snažil o jejich dobrý zvuk. Přišel i se značkou „stereo fidelity“. David Miller měl vlastní distribuční síť v supermarketech, kde se prodávaly tyto desky za dva dolary.

Jeden z jeho projektů se z reklamních důvodů jmenoval The Rio Carnival Orchestra. Z jeho alba se slibným názvem Honeymoon In South America, Líbánky v Jižní Americe, jsme vybrali dvě ukázky.

K tomu také kromě jiného evergreen Brazil v podání orchestrů Xaviera Cugata a našeho Karla Vlacha a třeba melodii Cherry Pink and Apple Blossom White, v Čechách Třešňové květy, spjatou hlavně s kubánským králem mamba Pérezem Pradem, tentokrát však atypicky uchopenou slavnou kytarovou kapelou Ventures.

autor: Jiří Kasal
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.