Vimperští tiskaři vzpomínali na tradiční řemeslo

Jako první se z Vlachova Březí dostavila Jaroslava Bártíková. Od malička ji bavilo číst. Také proto vydržela 36 let pracovat ve vimperských tiskárnách jako korektorka. „Sazeči vysadili text, my jsme kontrolovali a opravovali chyby, dávali opět zpět k opravě. Chyb bylo hodně, některé jsme také někdy neuhlídali. Ke konci korektory zrušili, protože se vše dělalo na disky a nebyli třeba,“ zavzpomínala Bártíková.

Tiskařům k pohodě na jejich historicky prvním setkání hrála skupina Planety Karla Harazima, který ve vimperských tiskárnách pracoval jako topič. Žádnou pořádnou topnou krizi si ve své kariéře v kotelně nepamatuje: „Topná krize mohla být jen při dlouhodobých velkých mrazech a lidé zůstávali doma, například o svátcích. Pak byl velký problém objekt vytopit. Bylo to staré stavení, které se horko těžko vytápělo. Museli jsme chodit i v neděli, aby v pondělí měli lidé teplo.“

Markéta Krejsová připomněla, že v Tiskárnách Vimperk bývala opravdu skvělá parta: „Bylo to perfektní, nemělo to chybu. Pracovala jsem tam v osmdesátých a části devadesátých letech. Bylo tam pomalu 400 lidí. Pracovala jsem jako odběračka tisku, vždy jsme byly dvě a tiskař. Parta byla docela fajn, dost se drželo u sebe. Dnes je to všechno nějaké rychlé.“

Spokojenost vyzařoval také organizátor setkání vimperských tiskařů Josef Jiroušek: „Krásné. Překvapilo mě, že se sešlo tolik lidí. Je to skutečně nádherný pocit a mohu poděkovat Dušanovi Fialovi, kapele a všem lidem. Potěšilo mě, že zde potkávám lidi, které jsem strašně dlouho neviděl. Ještě nevím, zda budeme setkání opakovat, ale možná ano. Hodně lidí o tom mluví.“

Bohuslava Fišerová se narodila v srpnu 1930. Jako knihařská dělnice a nakonec jako seřizovač strojů pracovala v tiskárnách ve Vimperku od ledna 1947 do září 1993, tedy 46 let! Na srazu s ní příjemně zavzpomínal kolega Václav Malina.

Slavnou éru vimperských tiskáren pohřbila po sametové revoluci privatizace státního majetku.