Německý krátkosrstý ohař je společenský pes a dobrý hlídač. Potřebuje ale hodně pohybu
Byl vyšlechtěn v polovině 19. století v Německu, u nás prvního německého krátkosrstého ohaře zapsali do plemenné knihy v roce 1930. Od té doby je tento pes myslivcům věrným přítelem i parťákem v práci.
Německý krátkosrstý ohař je u nás nejpoužívanějším loveckým psem a je vyšlechtěn pro lov drobné pernaté zvěře. Nepracuje ale tak, že by ji dohnal, usmrtil a přinesl páníčkovi. Německý krátkosrstý ohař je známý tím, že bažanty vystavuje.
„Vystavování je speciální způsob označení zvěře. Pes, který zvěř navětří, strne v nehybném postoji a čeká, až k němu dorazí vůdce a dá mu povel k další práci. Vystavování je základní vlastností ohařů a mělo by být vrozené,“ vysvětluje chovatel Pavel Makovička.
Toto psí plemeno netrpí na vrozené vady, hrozí mu spíše úraz při práci. Pavel Makovička potvrzuje, že dlouhověkost je u ohaře možná. Sám vlastní dva psy – ročního Xandera a patnáctiletého seniora, který od jednoho roka pracoval každý den.
Ke své rodině přítulný a milý, k cizím odtažitý
Povahou je německý krátkosrstý ohař odvážný, loajální a přátelský. „Je vhodný i jako společník. Je bystrý, inteligentní a lehce se cvičí. Není příliš dominantní ani tvrdohlavý. Ke své rodině je přítulný, milý a hravý, ale k cizím se chová ostýchavě a odtažitě,“ popisuje Pavel Makovička.
Pes vychází s dětmi i ostatními psy. Je to dobrý hlídač, který chrání majetek i rodinu. Je vyrovnaný a klidný, patří mezi společenská plemena, která zbytečně neštěkají. Chovatel by neměl mít prudkou povahu, ale měl by být spíše asertivní.
Německý krátkosrstý ohař vyžaduje aktivní rodinu. Potřebuje hodně chodit, takže pro pohodlného člověka je naprosto nevhodný. Skvěle ho využijí myslivci. Díky svému zaměření má rád vodu, ve které za každého počasí dohledává pernatou zvěř.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
