Soňa |Dobrý večer pane Kapitančík. V roce 1950 v Podmoklech, nějaký zvrhlík zavraždil hrozným způsobem mou 5 letou kamarádku. Doma i ve škole nás upozorňovali , že nikde nemáme chodit s cizím chodit. Od té doby , jsem trpěla , ve snu jsem stále viděla mou kamarádku . Strach mám dodnes ,sama si v noci vyjít , nemám ráda tmu, mám strach ze stínů . Přeji všem jen krásné sny , Soňa
Dana z Břeclavi|Dobrý večer všem. My jsme kdysi dávno, to mně bylo šest roků, bydleli v dědině v posledním domě. Jednou jsem byla sama doma a v noci se k nám někdo dobýval a jak zabouchal na ono, tak sklo prasklo a ráno byla přes celé okno prasklina. Já jsem se pak už doma pořád příšerně bála a musím říct, že tohoto strachu jsem se nikdy nezbavila. Maminka to nemohla pochopit a celý život mi říkala náš malý strašpytel. Ale ani dneska si na noc nepustím horor, to se radši nedívám na televizi. Naštěstí se dá vždycky na počítači najít něco lepšího na dobrou noc, třeba film, u kterého se nemusím bát.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.BORKU A POSL.N.L.PANE BORKU VÍTE KDY JÁ JSEM ZAŽIL NÉJVIC STRACHU? TO KDYŽ JSME JELI S TETOU VLAKEM DO BRNA A PŘED KOUNICAMA SMĚREM NA BRNO SE PŘEJÍŽDĚK ŽELEZNIČNÍ MOST A TO BYLO TAK V DOBĚ KDY MĚ BYLO TAK ŠEST ROKŮ A TEN MOST BYL JEŠTĚ ŽELEZNÝ.DNESKA UŽ JE ZE ŽELEZOBETONU,TAK VTENKRÁT MĚ VŽDYCKY STRAŠILA ŽE JAK SE NEPŘESTANU POČURÁVAT TAK MĚ VYHODI Z OKNA TOHO VLAKU VEN,TAK JAK MĚ ZVEDALA K TOMU OKNU TAK JÁ JSEM SE VŽDYCJKY ZAPŘEL O TO OKÝNKO A ŘVÁL JSEM STRACHY A VŽDYCKY JSEM SI TROCHU CVRKL DO TRENEK.URČITĚ TO TAM ZNÁTE JAK JE TEN MOST VYSOKÝ? TAKY JSEM SE BÁVAL ŽE NÁM MŮŽOU UMŘÍT RODIČE A HLAVNĚ TOHO KDYŽ TATKA DĚLÁL NĚJAKOU NEBEZPEČNOU PRÁCI,K TOMU NAŠTĚSTI NEDOŠLO A UMŘELI AŽ SKORO V OSMDESÁTI LETECH.TAK TO BYLY MOJE NÉJVĚTŠI STRACHY V ŽIVOTĚ.JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVI FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Petra|Zdravím z KV, bala jsem se ukrutně čertů a strach nezmizel ani dnes,kdy už jsem dlouho velká
Marek|Pane Borku, ani nevíte, co já sám jsem se v dětství nakřičel při jízdě výtahem! Ne moderním, ale takovým, který měl takový zvuk, jak kdyby někoho popravovali na elektrickém křesle! Kolikrát jsem to zažil ještě ve starém obchodním domě Breda v Opavě, který byl za první republiky největším obchodním domem v ČSR. Podobný výtah jsme mívali i doma, ale dnes máme větší, modernější výtah, na nichž jsou vedle tlačítek v Braillově písmu vypsaná čísla pater a k tomu i zařízení,které informuje, v jakém patře se nacházím!
Sylva|Zdravím :-) Jako malá jsem měla hrůzu abych nechytla jistého parazita střevního :-) Dokonce jsem měla takový tajný rituál vždy na záchodě.... I když snad ani nebyla možnost jak ho chytit. Tak vidíte, a říká se že vše tajné bude brzy odtajněno :-)) Dále mi babička kladla na srdce ať se dobře učím, jinak ze mě bude uklízečka. Takže když jsem v pokročilém věku měla nastoupit do sice krásného prostředí s prima lidmi ale jako uklízečka, ještě pořád jsem se bála. Ale bylo to super!
