Nedělní Noční linka: Jak se (my, Češi, Moravané a Slezané) vidíme

20. září 2020
Noční linka
Noční linku moderuje z brněnského studia Borek Kapitančik|foto:Martin Kozlovský, Český rozhlas

Jací jsme? Šetrní nebo bohémové? Pracovití nebo líní? Přímí nebo záludní? Optimisté nebo skeptici?

Stereotypy mohou často zkreslovat, ale přesto jste jistě někdy alespoň zaslechli „pije jako Dán”, „lakomý Skot” nebo „mladý Ital v zimě nepracuje a v létě tančí”. Takových národních charakteristik jistě najdete i více, ale jak vlastně vidíme sami sebe?

A jak nás vidí naši sousedé z Polska, Slovenska a německy hovořicích krajů? Jako národ Švejků? Jako smějící se bestie? Platí, že co Čech, to muzikant? Jsme upřímní a pracovití nebo záludní a koukáme jak se vyhnout povinnostem?

V dnešní Noční lince se možná dozvíme něco o jiných národech, ale snad toho bude víc o nás samotných. Ptát se na váš pohled bude Borek Kapitančik.

Dana |Věřím , že i v podstatné rozdílnosti jednotlivců , v mentalitě a praktičnosti , jsme národ , který spojuje Slovanský duch a mnohé i vlastenectví , tudíž hrdost , že jsme národ šikovných rukou, chytrých až geniálních hlav , muzikantů a kutilů , významných géniů v mnoha směrech a oborech i nadání . Paní Daniela s Pavlem vidí stav našich mentalit a schopnosti naprosto přirozeně a lidsky správně . Závist je cestou k nenávisti a do pekel ..Tak přeji moc , krásnou noc a buďme si vědomi , že vlastenectví je základ a odrazový můstek k opravdové upřímně , přímé komunikaci a ta k opravdové Demokracii skutečně patří Srdečně zdravím všechny a pane Borku, moc děkuji za téma k zamyšlení .
Alena|Dobrý večer, pane Borku, já jsem z Moravy a jsem na to patřičně hrdá. Ale když jedu do Prahy, tak se značkou auta, začínající 1BF... vypadám jako křovák, který neumí projet městem, přitom jezdím celý život a tam na mne kdekdo troubí a ukazuje si na hlavu. Víte, já jsem se strašně chtěla zajet podívat do Ameriky, to jsem znala jen z filmů a když se mi to podařilo, zírala jsem, jak tam jsou všichni, nevím, jestli je správné slovo "hrdí" na tu svoji Ameriku, všude visí vlajky, opravdu na každé budově, dokonce i někde měli malou vlaječku u domu jako ozdobu jejich květinové výzdoby v truhlíku na okně. To u nás dokážeme vyvěsit vlajku jen tak když je hokej.
žaneta hodonínsko|rada bych napsala něco pěkného, ale smutně konstatuji, že jsme narod lidí ,kteří jsou zavistiví a velmi radi udavají i své přatele.prostě česka POVAHA.
Marcel|Možná moje vzpomínka nebude )plně tím pravým k tomuto tématu , ale evokuje se mi vzpomínka z jedné z prvních cest do itálie těsně po revoluci v roce 1990 . Vyrazili jsme s kolegou a jeho rodinou na Sicílii a jeden den trávili v Římě. Nedaleko Sixtinské kaple bylo takové minitržiště. Kolegova manželka působila na první pohled velmi exoticky - černé vlasy, dohněda opálená... Místní trhovec zaostřil..a spustil: "Madame...Espaňa, Americana...?..." . "No, Czechoslovakaia".... "Madonna Mia, komunist, komunist ..." takto mi utkvělo ve vzpomínkách jedno z prvních setkání se zemí, kam se pravidelně velmi rádi vracíme... Nutno zdůraznit, že toto byl jediný zážitek podobného druhu...
autor: Borek Kapitančik

Nejposlouchanější

Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.