Natálie Postlová stanula na divadelních prknech už ve druhé třídě
Upovídaná rybička nebo želvička, co ztratila krunýř – to byly první role, ve kterých zazářila malá recitátorka Natálie Postlová, když se před lety jako žákyně prvního stupně základní školy přihlásila do prvních recitačních soutěží.
Letos se svým procítěným přednesem nominovala už šestnáctiletá gymnazistka na celostátní soutěž Wolkerův Prostějov.
„Jako malá jsem začala chodit na dramaťáček a od té doby dělám obojí: recituji a hraji divadlo,“ popisuje Natálie své životní poslání. „Mě samozřejmě bavilo vyhrávat, ale také poslouchat ostatní soutěžící, těšila jsem se na příběhy nebo pohádky, které vyprávěli.“
Od pohádek se Natálie dostala k přednesu prózy a dnes obdivuje texty Radka Malého. „Teď se učím text o ztrátě ideálů, jak se člověk přizpůsobuje tlaku okolního světa,“ líčí dlouhovlasá postavou drobná gymnazistka přípravu na celostátní přehlídku. Druhým oborem vedle recitace je pro Natálii hraní divadla.
V Sudu hrála flašku
V českobudějovickém univerzitním divadle SUD ztvárnila už více rolí. Byla vesmírným poutníkem, tanečnicí, gejšou a také lahví alkoholu. „Mám dlouhé vlasy a přes ně mi během představení nalévali nápoj do sklenice, bylo to v kabaretní hře Randevous s tabatěrkou,“ popisuje herečka své zkušenosti na prknech, která znamenají svět.
Svou budoucnost vidí Natálie ve studiu herectví a také psychologie, která podle ní k této profesi patří. Na konci června se českobudějovická studentka pokusí získat ostruhy na přehlídce Wolkerův Prostějov. O prázdninách ji bude možné spatřit i na otáčivém hledišti v Českém Krumlově v představení souboru Jihočeského divadla Dekameron.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.