Mišpule – jeden z nejkrásnějších zahradních stromů, který zároveň plodí chutné ovoce

20. listopad 2015

Vysaďte si na zahradě mišpuli německou. Nenáročný stromek nebo tři až pět metrů vysoký keř je krásný a zároveň plodí chutné a léčivé ovoce. Přestože se již dá mišpule celkem snadno sehnat v zahradnictvích, málokdo ji zná a pěstuje.

Mišpule německá nepochází z Německa, jak si lidé vzhledem k názvu obvykle myslí, ale z Orientu. Odtud se před tisíciletími rozšířila do střední Evropy, tehdejší Germánie.

Má velká růžová poupata a nápadné květy, na podzim jasně oranžové až zářivě červené listy. Její plody vypadají jako malá jablíčka, ale jsou to robustní, světlehnědé chlupaté malvice. Způsob konzumace těchto plodů je velmi neobvyklý!

Plody mišpule jsou totiž jedlé až po přejití mrazem. Proto mají na stromě zůstat do prvních větších mrazů a déle, kdy je lze po změknutí (zhniličkovatění) jíst syrové přímo ze stromu. Druhou možností je utrhnout v listopadu a skladovat několik týdnů do změknutí v přepravkách. Pak ale plody nejsou tak dobré a aromatické, jako když dozrají a změknou na stromě.

Mišpule obsahují hmotu, která chutná jako pikantní marmeláda. Pokud všechny plody ze stromu nesmíme, můžete je využít v kuchyni různými způsoby:
- na kompoty, ale hlavně na rosoly, povidla, marmelády a různé pasty (pro značné množství pektinů snadno rosolovatí)
- k výrobě různých likérů
- dají se i sušit podobně jako hrušky, někdy se konzervují společně s jinými plody - dobré jsou například s borůvkami, jeřabinou, dřínky, šípky, jablky
- i ke kořenění nápojů

Přemrznuté změklé plody obsahují 75 procent vody, 7,5 procenta vlákniny, okolo 10 procent cukrů, dusíkaté látky, stopové prvky a vitamíny, organické kyseliny - nejvíce kyselinu jablečnou.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.