Mirka Nezvalová: Hrnec

Ano, prošla jsem si érou tlakového hrnce. Poté, co jsem si kvůli špatné manipulaci s ním lehce vymalovala kuchyň, putoval do propadliště dějin, tedy asi někam na chalupu. Éra remosky mě taky neminula, ale nějak se mi nedařilo vychytat třeba pečení buchty a občas se mi připálila i další jídla.

Vím, byla to moje chyba, ale proč se trápit, když jsou i jiné cesty. Jistě, máme kontaktní gril, toustovač, nejrůznější druhy mixérů a ještě kdejaké elektropotvůrky. Ale já se v posledních pár letech zamilovala do pomaláče. Ne, není to něžné oslovení mého muže, jde o hrnec na pomalé vaření.

Představte si, že do nádoby dáte všechno potřebné na guláš, hovězí či drůbeží polévku nebo máslový biftek nebo… prostě máte desítky možných receptů na výběr… a pak jen otočíte knoflíkem a několik hodin se o nic nestaráte. Věřte, je to můj nepostradatelný ideální společník, i když ho můj muž vykázal přes noc na lodžii, protože se odmítá budit nad ránem vůní vařícího se jídla.

Nicméně na měkkém masíčku či báječném vývaru, který se pomalu táhne třeba osm hodin, si pak pochutnává rád. Svou lásku k pomaláči jsem přenesla nejen na své dcery, ale i kamarádky.

A jeden známý dokonce připojením časovače za pár korun své ženě umožnil, aby se vracela z práce k prakticky hotovému jídlu pro celou rodinu. Ptáte se, co dělám s těmi hodinami navíc, kdy se nemusím motat okolo sporáku?

Čtu, jezdíme s mužem na kole, zkrátka si užíváme. Tak si říkám, že někdy dobře míněná a vyzkoušená rada by vás třeba mohla inspirovat k tomu, abyste se nebáli říct si o pomoc. Třeba i tomu pomalému hrnci.