Květa Legátová: Červená náušnice. Komorní psychologické drama o zlé předtuše
Za venkovským lékařem přijde místní žena. Není nemocná, nic jí nechybí, ale pronásleduje ji představa, že jí jde o život, že se jí někdo v blízké době chystá zavraždit… Lékař, který pouze zastupuje svého nemocného kolegu, nechápe. Ale nechá ženu mluvit….
Květa Legátová (vlastním jménem Věra Hofmanová) se narodila v roce 1919 v Podolí u Brna. Absolvovala gymnázium, v roce 1938 začala v Brně studovat češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Studium dokončila až po válce. Jako politicky nespolehlivá učila na různých školách na Valašsku a Moravském Slovácku, zejména v oblasti Kopanice, odkud čerpala náměty pro svoji slovesnou tvorbu. V 50. letech studovala ještě externě matematiku a fyziku na Vyšší pedagogické škole v Brně.
Už od mládí psala – nejdříve básně, hry, skeče. Své práce podepisovala různými pseudonymy, například Věra Podhorná. I jméno Květa Legátová je umělecké. Už od začátku své spisovatelské kariéry spolupracovala s brněnským rozhlasem. Pod svým občanským jménem Věra Hofmanová napsala řadu rozhlasových her, komorní krimipříběh Červená náušnice z roku 1967 je jednou z nich.
Široká veřejnost ji zaznamenala až v roce 2001, když vyšla její povídková knížka Želary, za kterou tehdy více než osmdesátiletá autorka publikující už výhradně pod jménem Květa Legátová obdržela Státní cenu za literaturu. Ale nebyl to v žádném případě její literární debut, jak se tehdy někdy mylně uvádělo. V následujícím roce vydala autorka novelu Jozova Hanule, podle níž natočil režisér Ondřej Trojan úspěšný film Želary, pro který si vypůjčil titul předchozí autorčiny knížky. Podle novely Jozova Hanule vznikla v loňském roce i stejnojmenná rozhlasová četba.
Květa Legátová zemřela v roce 2012, bylo jí 93 let.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
