Kunsthistorik Jiří Kuthan

1. prosinec 2012

Jiří Kuthan se sice narodil v Písku, ale vyrůstal v nedalekých Čimelicích, kde jeho otec pracoval na hospodářské správě schwarzenberských statků. Po roce1948 to rodina neměla lehké, protože Kuthanův dědeček z matčiny strany, před válkou dlouholetý starosta Čimelic, byl – řečeno dobovým slovníkem – kulak.

„Rodiče se snažili, abychom měli hezké dětství, a tak se u nás doma o těchto problémech nemluvilo,“ vzpomíná Jiří Kuthan. „Opravdu jsem vyrůstal ve šťastné rodinné atmosféře, a k tomu ještě v kouzelné krajině kolem Čimelic. Dodnes mám jižní Čechy moc rád,“ vyznává se.

Při studiu na píseckém gymnáziu se Kuthan hodně zajímal o historii a památky. Už jako student prováděl o prázdninách návštěvníky zámeckými interiéry na Orlíku i na Hluboké. Po maturitě se přihlásil na obor historie na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, odkud později přestoupil na dějiny umění.

Jeho prvním působištěm pak byla Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou. V nedalekém krajském městě tehdy našel dobrou společnost kolem nakladatelství Růže, které vydávalo pozoruhodný a hranice regionu přesahující časopis Arch. „Díky práci v redakci Archu jsem se seznámil s lidmi, kteří se brzy stali mými přáteli: Věroslavem Mertlem, Robertem Sakem nebo Janem Marešem. Arch si tehdy získal takovou proslulost, že byl začátkem roku l969 příslušnými orgány zakázán,“ vypráví Kuthan.

Koncem 60. let se Jiří Kuthan přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako redaktor nakladatelství Artia. Protože však při politických prověrkách na prahu normalizace nesouhlasil s příchodem sovětských vojsk, jeho kariéra se na dlouho zastavila.

Vystřídal několik zaměstnání, než se konečně v roce 1984 stal odborným, později vědeckým, pracovníkem Ústavu dějin umění ČSAV. Jeho odborný zájem byl od začátku ovlivněn jižními Čechami: věnoval se například jihočeské středověké architektuře.

Po listopadové sametové revoluci se mohl Jiří Kuthan více zaměřit i na pedagogickou dráhu. Dnes vede Ústav dějin křesťanského umění na katolické teologické fakultě Karlovy univerzity a pracuje na dalších publikacích.

A ve volném čase se stále vrací do jižních Čech, kde rád tráví dovolenou – nejlépe v Černé v Pošumaví. „V jižních Čechách jsem měl opravdu štěstí na dobré lidi,“ připomíná. „kolem nakladatelství Růže se tehdy vytvořila skutečně mimořádná společnost a já jsem rád, že jsem do ní mohl patřit.“

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenala redaktorka Hana Soukupová.

0:00
/
0:00
autor: Hana Soukupová
Spustit audio