Vlnu odchodů do Ameriky v 19. století připomíná muzeum v Kojákovicích. Vesnice díky němu prokoukla, říká zakladatelka

Rodačka z Kojákovic, dnešní části obce Jílovice na Českobudějovicku, vystudovala gymnázium v Třeboni. Pak získala zaměstnání ve zdejším Státním oblastním archivu. „Setkala jsem se tam s informacemi, které nejsou běžně dostupné, a nejzajímavější bylo pořádání matrik. Tenkrát jsme dávali dohromady stohy matrik, přiřazovali jsme je do jednotlivých far, vyhledávali jsme obce, dělali jsme rejstříky. To mě hrozně fascinovalo,“ vypráví.

Následně třeboňský archiv vyhledával předky lidí žijících ve Spojených státech amerických. „Byla to úřední cesta, protože když ve Státech někdo zemře bez potomků, hledá se, komu náleží jeho majetek. A často zjistili, že ten člověk má původ v Čechách. Já jsem věděla od svých rodičů, že také z naší vesnice plno lidí odešlo do Ameriky, ale v té době se o tom moc nemluvilo, protože bylo politicky téměř nepřijatelné, aby někdo měl příbuzné v USA, a kontakty byly zpřetrhané,“ dodává Olga Černá.

Čtěte také

Jiří Šindelář spojuje historii s nejmodernější technologií. Díky tomu pomáhá rozluštit staré záhady

V 19. století podle ní odcházelo do Ameriky s nadějí na lepší život mnoho lidí. „Stále přesně nevíme, kolik jich bylo, a myslím, že se to ani nikdy nedozvíme. Ale často sem lidé z Ameriky přijíždějí, přiváží svůj rodokmen a snaží se najít předky. Pro ně je to fascinující, protože Amerika má relativně krátkou historii a my jim dokážeme pomocí matrik, gruntovních knih a soupisů poddaných najít předky většinou až do třicetileté války,“ říká.

Svých zkušeností z archivu Olga Černá dále využila a spoluzaložila organizaci Rožmberk, hlavní pilíř Vesnického muzea v Kojákovicích. To sídlí v bývalé škole. „Obec nám tenkrát nabídla školu, která nebyla dlouho využívaná. Vyhlásili jsme záměr, že bychom tam chtěli udělat muzeum, v obci proběhlo referendum a lidé nám dali zelenou,“ vzpomíná.

„Informovali jsme je, že chceme pozvat potomky těch vystěhovalců, a nastal obrovský ruch. Já to vnímám jako pozitivní energii, protože všichni říkali, že jim tu školu nemůžeme ukázat v takovém stavu, začali úplně samovolně chodit na brigády a pomáhali dát školu dohromady. Navíc ještě začali opravovat svoje domy, fasády, ploty, všechno. Vesnice úžasně prokoukla. My jsme sice s přípravou expozice byli v presu, hodně jsme improvizovali, ale to, co jsme vybudovali, je tam v podstatě dodnes,“ doplňuje.

Celý rozhovor s Olgou Černou si poslechněte v cyklu Jihočeši.