Kosmické nádraží Karlovy Vary. Let z kosmodromu si může vyzkoušet každý

23. červen 2024

Tuto malebnou hvězdárnu najdete v sousedství velkorysého, ale poněkud ospalého letiště, a také u hřiště, na němž se od roku 1904 píše česká golfová historie. Mezi stromy na Josefské vyhlídce na Hůrkách stojí od roku 1963 hvězdárna, dnes pokřtěná po zakladateli Františku Krejčímu.

S nadmořskou výškou 615 metrů je druhou nejvýše položenou institucí tohoto druhu v České republice a současně jediným „kosmickým nádražím“. Že nerozumíte? Nevadí, přijďte se sem sami podívat a z jeho perónu vyrazte rovnou do vesmíru.

Kosmickým nádražím místní hvězdáři nazývají dva simulátory kosmických lodí, které si postavili pro radost svoji i svých návštěvníků. Neočekávejte ale pouťovou atrakci, na které vám bude vypadávat mobil nebo drobné mince z kapes, když se převrátíte vzhůru nohama, a kde se vám v takovém okamžiku bude hodit pytlík na zvracení. Jde o seriózní výlet!

Největší dalekohled v nejmenším kraji - pozorovatelna karlovarské hvězdárny

V jednomístné kabině Sojuz-Bee si můžete připadat jako Jurij Gagarin, který v roce 1961 oblétl během hodiny a půl planetu Zemi. V důmyslnějším třímístném Prométheovi zažijete start z karlovarského kosmodromu, cestu na Mezinárodní kosmickou stanici či k planetě Mars. Celá simulace potrvá klidně 24 hodin(!), proto je součástí Promethea prostor pro odpočinek a samozřejmě i toalety! Během „letu“, který je věrný tak, jak povolí gravitační pole Země, budete řešit situace a překážky, během nichž vám nanejvýš pomohou rady vzdáleného řídícího střediska, v němž zasednou vaši přátelé nebo rodinní příslušníci.

Je to těžko sdělitelná zkušenost, kterou nelze než zažít. Nejen, že se něco naučíte, ale budete se dobře bavit, a nakonec si odnesete certifikát PILOT nebo NAVIGÁTOR. Právě proto místní hvězdáři mluví o kosmickém nádraží, ze kterého odjezdy do vesmíru organizuje dětská kosmická agentura VO.S.A., tedy Voyager Space Agency. Ostatně základní školou povinní astronomové zde sehrávají nadmíru poučnou roli.

Jako v kosmické lodi. Ředitel hvězdárny v Karlových Varech  Miroslav Spurný na hvězdárně před kosmickou fólií

Tyto simulované výpravy čerpají zkušenosti radioklubů OK1KVK a OK1RHV, které jsou s hvězdárnou úzce spojeny, proto si vyzkoušíte spojení mezi kosmickou lodí a řídícím centrem na tzv. „pásmu“. V 90. letech minulého století zde vysílali v amatérském pásmu 144 MHz a provozovali také packet rádio, takového radioamatérského předchůdce současného internetu. Nyní se radioklub ve spolupráci s Fyzikálním ústavem Jaroslava Heyrovského věnuje pozorování „neviditelného vesmíru“ v Praze.

Stejně, jako bublající vody minerální pramenů nedalekých lázní, turbulentní byl i život zdejší observatoře. Svépomocně se stavěla nejen budova, ale také první astronomické přístroje. Oddaným zakladatelem, jenž svoji duši následující desetiletí upsal právě Hůrce, byl František Krejčí (1901–1984), v běžném životě strojvůdce (možná i odtud kosmické nádraží), kterého k astronomii přivedlo pozorování Halleyovy komety v roce 1910.

VÍTE, ŽE...

  • Karlovy Vary se nacházejí v oslabené části zemské kůry, kterou geologové označují jako oherský rift. Tímto příkopem pronikalo z hlubin žhavé magma, jež postupně vytvořilo na povrchu několik třetihorních sopek. Teplo uvolněné ze zemské kůry pak umožnilo vznik termálních pramenů. Podzemní voda, která prosakuje z povrchu, se v hloubce několika kilometrů ohřívá a obohacená o rozpuštěné minerální látky zase stoupá puklinami zpět k povrchu.

  • Nedaleko od Karlových Varů byl (pravděpodobně) již 15. století nalezen železný meteorit, následně uložený na hradu Loket, resp. ve sklepení zdejší radnice. Původně měl podobu „koňské hlavy“ o průměru až 50 centimetrů a váze více než 110 kilogramů, po rozpoznání pravé podstaty počátkem 19. století postupně rozřezáván a jeho části se staly součástí většiny světových muzeí. Největší exemplář (79 kg) je v Muzeu přírodní historie ve Vídni, Národní muzeum v Praze vlastní sádrový model původního meteoritu, na hradě Lokti se dochoval kus o hmotnosti 14 kg. Zajímavé je, že se k němu váže pověst o zakletém purkrabím Botho z Eulenburgu, který loketské poddané sužoval těžkými robotami.

  • Analýza sídelní kultury Karlovarska ukazuje nápadné seskupení nejdůležitějších přírodních a sídlištních lokalit do poměrně pravidelných soustředěných kruhů kolem Vřídla a kostela Máří Magdaleny. Snad je to dáno určitým středověkým systémem zakládání osad. Celkem jich v okolí Karlových Varů najdeme pět. Vzdálenosti mezi nimi jsou přibližně 5 kilometrů. Více se dozvíte v autorském pořadu od Stanislava Burachoviče a Stanislava Viesera Magie Karlovarské krajiny.

  • V září 1909 byl při orání bývalé paseky kláštera v Teplé v západních Čechách nalezen železný meteorit o hmotnosti 17 kilogramů. Při nárazu pluhu se rozpadl na dva menší kusy. Vzhledem k tomu, že má podobné chemické složení jako železný meteorit uchovávaný na hradu Loket, existuje domněnka o společném původu. Největší části meteoritu se nacházejí v Národním muzeu v Praze.

  • V roce 1991 proletěla sonda Galileo ve vzdálenosti 1600 kilometrů kolem planetky (951) Gaspra. Jelikož je pojmenována podle krymského lázeňského města, dostali nejnápadnější povrchové útvary jména podle světově proslulých lázní. Kráter o průměru pět set metrů má z nějakého důvodu německé označení Carlsbad, přičemž v těsné blízkosti jsou i Marienbad, tedy Mariánské lázně.
Hvězdárna je sice útulná, ale malá, časem by snad mohla vyrůst úplně nová budova

V roce 1971 budova kompletně vyhořela, v divokých „devadesátkách“ se stala součástí Karlovarského symfonického orchestru. Sice šlo o světovou raritu, ale bohužel smutnou a neživotaschopnou. Dnes už se o provoz stará skupina nadšených a hvězdám oddaných kosmoplavců, proto nabízí vše, co by veřejně přístupná hvězdárna nabízet měla. Je tady přednáškový sál, pozemek, který má „díky“ kůrovci nerušený výhled, pod odsuvnou střechou pozorovatelna pro 25 návštěvníků, kteří mají k obhlížení blízkého i vzdálenějšího vesmíru zrcadlový dalekohled o průměru objektivu 41 centimetrů. Největší v Karlovarském kraji.

Vzhledem k tomu, lázeňské město leží severozápadním směrem v hlubokém údolí, a že se na jihu rozkládá Manětínská oblast tmavé oblohy, je odtud za pěkného počasí výhled, který zcela běžně zdobí mlhavý pás Mléčné dráhy. Tedy něco, co na jiných místech bývá vzácností.

Hlavní vstup pro návštěvníky do Hvězdárny Františka Krejčího v Karlových Varech

Kromě hvězdného nebe si na Hvězdárně Františka Krejčíka prohlédnete skutečnou astronomickou relikvii: vypouklé zrcadlo s montáží pro uchycení svitkového fotoaparátu. S tzv. celooblohovou kamerou se od padesátých let minulého století fotografovaly přelety jasných meteorů. Důmyslnou metodiku tehdy vymysleli českoslovenští hvězdáři pod vedením Zdeňka Ceplechy. V zrcadle bylo vidět celé nebe, před objektivem kamery mířící „k zemi“ se rychle otáčela clona. Když proletěl jasný meteor, zobrazil se na fotografii jako světlá čára přerušována rotujícím sektorem. Z takového záznamu pak bylo možné získat tedy zjistit dráhu vesmírného tělesa ve Sluneční soustavě a k eventuálně nalezenému meteoritu připsat „rodokmen“. Dnes analogové detektory nahradily digitální kamery – těch si všimněte na střeše budovy hvězdárny.

Zajímavé je, že ať už navštívíte jakýkoli zdejší pořad, vstupenky se kupuji teprve při odchodu. To, kdybyste nebyli spokojeni. Něco takového se ale v Karlových Varech stát nemůže. Jako správní astronomofilové spokojeni určitě budete.

KAM NA VÝLET

Sluneční hodiny v Karlových Varech
Na Vřídelní kolonádě, v místě před vstupem do podzemí, jsou zvláštní sluneční hodiny – umělecké dílo z bronzu a kamene. Pochází z roku 2005 a upravené jsou i pro vozíčkáře. Jako gnómón – tedy tyč vrhající stín, slouží lidské tělo. Jen se stačí podle kalendářního měsíce postavit na správné místo a pak na ciferníku odečíst místní sluneční čas.


Karlovarská dvojčata
V blízkém okolí obce Hory lze nalézt jedinečné minerály. Jedná se o srostlé krystaly živce ortoklasu, známé jako „karlovarská dvojčata“. Ortoklas je hojný minerál ze skupiny draselných živců. Jeho tabulkovité nebo krátce sloupcovité krystaly bývají nejčastěji šedobílé, žlutavé či narůžovělé. Karlovarská dvojčata jsou poprvé popsána již na začátku 19. století slavnými mineralogy, kteří navštěvovali lázně. Jejich studiem se zabývali třeba i J. W. Goethe či hrabě K. M. Šternberg. Najít lze tyto vzácné srůsty minerálů lze při procházkách kolem obce Hory u silnice vedoucí do Lokte.


Nejmladší sopka Krásný vrch
Nedaleko Hroznětína u Karlových Varů najdete Krásný vrch, který je pozůstatkem po malém vulkánu starém necelých dvacet milionů roků. Základna sopky měla průměr kolem osmi set metrů a výšku maximálně sto metrů. Její část byla v novodobé historii odkryta při těžbě tzv. bentonitu, bohužel ze stejného důvodu se na ni lze podívat jen z dálky.


Bahenní sopky u Františkových Lázní
Nedaleko Františkových Lázní se rozkládá přírodní rezervace Soos, kde lze sledovat tzv. bahenní sopky. Po dně bývalého, vyschlého jezera, které připomíná sopečnou krajinu Islandu nebo amerického Yellowstonu se můžete projít po speciálním dřevěném chodníku. Až na tzv. Císařský pramen se jednotlivé vývěry neustále proměňují. Díky železitým bakteriím je zdejší voda i bahno krásně oranžové. Prostor je zaplněn různě intenzivním sirným zápachem, patrné jsou kostřičky ptáků, kteří se přiletěli napít, aby se udusili přízemním oxidem uhličitým. Slovo Soos znamená v egerlandském, tedy chebském německém nářečí, „močál“.


Hvězdárna a planetárium chebského gymnázia
Hvězdárna i planetárium je součástí chebského gymnázia. Slouží především pro výuku, ale po dohodě jsou přístupné i běžné veřejnosti. V předsálí je uchováván projektor tzv. Velkého Zeissova planetária, který byl v letech 1960 až 1988 v provozu v pražské Stromovce.


Kounovské kamenné řady
Milovníky tajemna potěší série rovnoběžných řad vyskládaných z více než dvou tisíc neopracovaných kamenů, které se nachází v přírodním parku Džbán u Kounova, jinak chráněné kulturní památce. Jejich význam i původ není zřejmý, může se jednat o pravěké kultovní místo, megalickou observatoř nebo o hranice zemědělských pozemků. I když se studují skoro sto let, není zřejmé ani to, kdy vznikly. Podle různých metod to mohlo být v pravěku, středověku ale také v novověku.

autoři: Jiří Dušek , Jiří Kokmotos

Související