Klasické svatební dorty jsou stále žádané, cukrářka ale vyráběla i dort z mrkve zdobený kozím sýrem
Svatbám patřil o uplynulém víkendu pavilon T na budějovickém výstavišti. V rámci Svatebního veletrhu se uskutečnila i soutěž o nejkrásnější dort. Porotci posuzovali díla třinácti cukrářů.
„Nehodnotili jsme chuť, to v těchto podmínkách není možné, máme jen makety dortů. Zaměřili jsme se ale na čistotu provedení, pracnost, použité techniky a také kreativitu a originalitu,“ vysvětlila předsedkyně poroty Jitka Krajdlová.
Dort by podle ní měl respektovat roční období, v létě se mají dělat jiné než v zimě. Především by ale měl korespondovat s celou svatbou. „Je to takový šperk na svatební tabuli, musí do celého stylu zapadnout,“ zdůrazňuje.
Cukrařinu považuje Jitka Krajdlová za řemeslo, jímž se Češi mohou chlubit. „Má u nás hluboké kořeny a až v poslední době se také objevují nové, netradiční techniky zdobení dortů. Vedle klasických krémových dortů se najednou dělají i cukrové květiny, na dorty se maluje a podobně,“ říká.
Co se týče chuti, někteří snoubenci podle ní nedají dopustit na klasiku, jiné se ale nebojí experimentovat. „Už jsem například dělala i dost z mrkvového korpusu zdobený kozím sýrem. Novomanželé měli kozí farmu a chtěli pohostit svatebčany něčím od sebe,“ vypráví Jitka Krajdlová.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
