Kdo je bystrý, ten se v bistru nají a nikam nespěchá

Nejdřív se podíváme, co znamená vyjmenované slovo bystrý, psané s tvrdým y. Znamená „rychle se pohybující, čilý, rychlý, ale také pohotový, pronikavý rozumem a pozorný”. Ve významu „rychlý” (a také psáno s tvrdým y) se slovo bystryj vyskytuje i v ruštině, pokyn „bystro!”, pořád psáno s tvrdým y, pak znamená něco jako naše „honem, dělej, pospěš si”.

A pak je tu bistro s měkkým i. Pochází tedy z ruštiny, když je to rychlé občerstvení?

A to je právě ta zajímavost. Akademický slovník cizích slov uvádí, že slovo bistro pochází z francouzštiny. Ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost i ve Slovníku spisovného jazyka českého je shodně uvedeno, že do češtiny jsme slovo bistro sice přejali z francouzštiny, kam ovšem toto slovo přišlo původně z ruštiny. Vypadá to jako drobný rozdíl, ale vypovídá to o dvou různých teoriích, jak a kde slovo bistro vzniklo. Jeho původ je totiž nejasný.

Francouzsky se bistro řekne úplně stejně jako v češtině také bistro. Na jednom bistru na Montmartru visí pamětní plaketa, na které je citován příběh o tom, jak se slovo bistro dostalo do francouzštiny. Podle tohoto textu za ruské okupace Paříže v roce 1815 hladoví kozáci chodili do kaváren a volali na obsluhu rusky „Bystro! Bystro!”, aby už honem dostali jídlo. Termín se tak uchytil jako název těchto malých kaváren a byl přejat s pravopisem upraveným do francouzštiny s měkkým i. Tuto teorii podporují i naše slovníky spisovné češtiny, když tvrdí, že slovo přešlo z ruštiny do francouzštiny a odtud do češtiny.

Že by si Francouzi nechali nadiktovat od okupantů název pro vlastní kavárny a používali ho až do dneška?

Přesně tohle je námitka mnohých lingvistů proti této teorii. Vypadá to, že se tu uplatňuje takzvaná lidová etymologie. Lidé se snaží vysvětlit význam slova nějakým chybným, ale o to rychlejším a třeba i vtipnějším způsobem. Existuje i jiná teorie. Podle ní existovalo slovo bistraud, psáno bistraud s měkkým i, ve francouzštině už mnohem dříve. V nářečí Poitou to byl název profese. Bistraud by menší pomocník prodejce vína. Později, ale ještě pořád dávno před rokem 1815, se tento termín přenesl i na název podniku nebo místa, kde tento menší obchodník prodával. Byla to prostě malá vinárna, později i kavárna. Časem se pravopis zjednodušil na bistro. Místo tedy nemělo ani tak co do činění se spěchem a rychlostí, jako s malou prodejní plochou a menším významem.

Takže vlastně názvem „restaurace rychlého občerstvení” mateme zákazníky i hlavy žákům ve školách, když vytváříme dojem, že bistro je to proto, že je tam občerstvení rychlé. Měla by to být spíše menší restaurace, nebo restaurace drobného občerstvení. Koneckonců sami Francouzi také s jídlem nikdy nespěchají...