Kateřina Bolechová: Výtah

Panelák byl postaven jako jeden z prvních v Českých Budějovicích a tenkrát se psala šedesátá léta. Zkrátka je to dědek a leccos pamatuje, například mé dětství, dospívání, zlobení, jsou v něm vyryty různé ornamenty jako v dávných jeskyních.

Faktem je, že ho mám ráda, je součástí mého dosavadního života. Ovšem poslední dobou mě zmíněný výtah těmi svými náhlými kolapsy vážně irituje. Pokaždé zůstane viset ve druhém patře, ale proč zrovna tam, nikdo netuší.

Ani pánové ze servisu. Když tam volám, řeknou, že už je prostě starý a přesluhuje. Jasně, po tom, co všechno pamatuje, se divím, že ještě vůbec funguje.

V jednom týdnu se volali opraváři víc než třikrát. A zase to utrápené druhé patro. Chcete si ho přivolat, on se nadechne, pak jako by se mu zvedl žaludek, a buď zmlkne nebo upadne do astmatického záchvatu a samozřejmě ani nehne.

Jednoho dne jsem ze zoufalství zavolala předsedovi samosprávy, aby to nahlásil na družstvu. Předseda, který bydlí v posledním vchodě, mi řekl, že mají podobně kolabující výtah a zároveň mi poradil, jak výtah resuscitovat.

Mám prý vzít tyčku nebo pletací jehlici, skrz mříže výtahu s ní strčit do dveří a pak je zase přitáhnout zpět. A ejhle, ono to funguje. Ve výtahu cvakne, pak se zhluboka nedechne a jede.

Otázkou je, jak dlouho tahle záchranářská metoda vydrží. V každém případě budu teď chodit z domu s pletací jehlicí a poradím to i případným návštěvám, obzvláště těm, které mají artrotická kolena.