Jihočeši – Jaroslav Pouzar

Jaroslav Pouzar letos oslavil šedesátku, ale co je to dneska za věk? Viděl jsem před sebou muže, který žije přítomností, nikoli vzpomínkami na minulost, takže jsem se začal ptát od konce: „Co teď děláte?“ A pan Pouzar se rozpovídal o tom, jak pokročil s projektem nového hokejového klubu pro mládež. Když namítnu, že mládežnický hokej už v Budějovicích funguje, opáčí: „Já to budu dělat jinak.“ Vysvětlí mi to. Zní to dobře.

Převedu řeč na současnou podobu ledního hokeje. Baví vůbec bývalého špičkového útočníka tahle hra stejně jako nás, obyčejné diváky? „Chodím na všechny domácí zápasy Mountfieldu, podívám se i na utkání mistrovství světa, ale že bych v noci vstával a díval se na NHL, to ne.“ Do srovnání úrovně dnešní extraligy s federální ligou jeho časů se dvakrát nehrne, ale evidentně zůstává znechucen již léta platnou změnou pravidel – zrušením ofsajdu na červené čáře. „To úplně zlikvidovalo technickou hru – k čemu tam je střední pásmo, když ho můžete překonat jedním napáleným pukem?“

Nakonec samozřejmě vzpomínáme i na slavné hokejové bitvy minulosti, ať už v dresu českobudějovického Motoru, československé reprezentace nebo edmontonských Olejářů. Jaroslav Pouzar se přitom neubrání malému povzdychnutí: „Mám mistra světa, mám Stanley Cup, mám mistra Německa – jenom jeden titul mi schází. Ten náš.“

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenal redaktor Radim Bártů.