Jaroslav Havlíček: Zázrak flamendrů. Vyprávění o jedné nepovedené hospodské taškařici čte Karel Höger

Povídku Zázrak flamendrů odehrávající se ve vánočně zasněženém Podkrkonoší napsal Jaroslav Havlíček. Vyšla až po jeho smrti v roce 1964 ve stejnojmenném povídkovém souboru.

Pro rozhlas ji v roce 1975 načetl herec Karel Höger.

Jaroslav Havlíček se narodil v roce 1896 v Jilemnici. Literární nadání zřejmě zdědil po svém otci, tamním učiteli, který napsal a vydal kroniku města. Podkrkonošské maloměsto bylo velkým inspiračním zdrojem pozdějšího spisovatele. Tamní kolorit s jeho rázovitými figurkami měl dobře nakoukaný a zažitý.

Jaroslav Havlíček v mládí rád kreslil, své zálibě se chtěl věnovat i v rámci dalšího studia. Praktičtí rodiče ale rozhodli jinak. Po maturitě na jičínské reálce absolvoval jednoroční abiturientský kurz při obchodní akademii v Chrudimi.

Jaroslav Havlíček|foto:repro / Empresa Media / Profimedia, ©

Po skončení první světové války, kterou prožil částečně na frontě, nastoupil jako úředník do Živnostenské banky v Praze. Pečlivý úředník svou práci nesnáší, ale kvůli ženě a dvěma malým dětem v ní zůstává. Psaní se Jaroslav Havlíček věnuje po nocích.

Do literárního světa vstupuje velmi nesměle. První verše publikuje v roce 1924. Povídky mu vycházejí časopisecky od roku 1928. Svůj první román vydá Havlíček v roce 1935. Má se jmenovat Petrolejové lampy, ale nakladatel změní název na Vyprahlé touhy. Následují romány Neviditelný (1937), Ta třetí (1939) a Helimadoe (1940), povídkový cyklus Neopatrné panny (1941) a novela Synáček (1942).

Jaroslav Havlíček doufá, že po skončení války se bude moci věnovat jenom psaní, bude mít víc času na rodinu. Konce války se však nedočká, umírá předčasně v pouhých 47 letech v dubnu 1943 zřejmě na zápal plic.

Posmrtně bylo z jeho literární pozůstalosti sestaveno několik povídkových souborů Zázrak flamendrů (1964), Prodavač času (1968) nebo Hodinky pana Balabána (1986).