Jarmila Mandžuková napsala už téměř sto knih. Ta poslední je o slovech, která mají velkou moc

Vystudovaná zemědělská inženýrka začala psát, když čekala dvojčata. „V těhotenství jsem měla velké nevolnosti, nemohla jsem jíst maso, a když mi ve čtvrtém měsíci řekli, že budu mít dvojčata, postavila jsem se k tomu velmi zodpovědně. Půjčila jsem si v knihovně různé výživové tabulky a sestavovala si jídelníček tak, abych svým budoucím dcerám zajistila plnohodnotnou výživu. To mě nastartovalo,“ vzpomíná.

Odtud byl už jen krůček k první knize, která vyšla v roce 1992 v českobudějovickém nakladatelství Dona. „Oslovila jsem majitele s tím, že bych chtěla vydat knižně své recepty právě z doby těhotenství. Kniha byla úspěšná. Byla to trochu regionální kuchařka, což je dneska moderní,“ popisuje.

Od té doby postupně knih přibývalo. Jarmila Mandžuková je podepsána například pod tituly Výživa v těhotenství od A do Z, Dělená strava - nejíst méně, ale jinak, Škola pečení moučníků nebo Budíková dieta aneb jíst ve správný čas a hubnout. „Postupně jsem se propracovávala k dalším a dalším tématům, protože psaní mi opravdu poskytuje velké možnosti seberealizace,“ dodává.

Čtěte také

Na napsání románu však nikdy nepomýšlela. „Já bych to asi ani neuměla. Jsem v určité škatulce té populárně naučné literatury, kde se cítím velice sebejistá. A tato témata mě opravdu obrovsky baví. Možná je tam také pocit určitého poslání, protože mé knihy by měly lidem pomáhat. Ohlasy jsou pozitivní, což je impulz k tomu, abych pokračovala v populárně naučné literatuře,“ vysvětluje.

Poslední knihu Slova, která pomáhají aneb Motivace k lepšímu životu napsala hlavně z osobních důvodů. „Po pětadvaceti letech v komunální politice jsem byla odvolána z funkce starostky Včelné. Hodně se mi změnil život a musela jsem se zase postavit zpátky na nohy. Nebylo to pro mě jednoduché, protože když něco děláte intenzivně a najednou jste nepotřební, je to těžké. Tak mě napadlo vypsat se z toho,“ prozrazuje.

Vznikla tak kniha, která je trochu netypická, protože pro autorku byla zároveň terapií. „Dostala jsem se do úplně jiné sféry než u předchozích knih, ale potvrdilo se mi, že všechno zlé je pro něco dobré. A také se jasně ukázalo, že když se jedny dveře zavřou, otevřou se jiné,“ doplňuje.

Na každé straně knihy uvádí nějaké slovo z našeho života, doplňuje jej citátem, svým vysvětlením a úkolem. „Po ránu nebo kdykoli během dne knihu náhodně otevřete. Věřte, že slova, která si vyberete, vás podpoří, budou poselstvím pro daný den a vaši životní cestu,“ radí, jak knihu nejlépe používat.

UKÁZKA z knihy Jarmily Mandžukové Slova, která pomáhají aneb Motivace k lepšímu životu

Kdyby
Kdyby nebylo kdyby, nebylo by chyby. (staré rčení)

Kniha Slova, která pomáhají aneb Motivace k lepšímu životu Jarmily Mandžukové|foto: Andrea Zahradníková

Používáte často slůvko „kdyby“ či „kdybych“? Možná si vybavíte legendární větu „Kdybysem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil.“ Tuhle známou větu z filmu Knoflíková válka si vybavím vždy, když někdo začne vysvětlovat a obhajovat svoje neúspěchy, chyby a důvody, proč něco nejde, proč něco neudělal a používá slůvko KDYBY. Je to s podivem, jako je člověk vynalézavý v hledání příčin neúspěchu. Místo toho, aby se s hledáním příčin zaměřil sám na sebe, hledá chyby mimo sebe a obviňuje svět kolem sebe. Chyby děláme, abychom porozuměli. Proto bychom měli svoje chyby přijímat, ne se jich bát, ne se s nimi prát, protože pak se z nich stanou jen samá KDYBY. A žít v samých KDYBY je projevem nezralosti a nedostatku odvahy a odhodlání!

Úkol: Slovo KDYBY vypustím ze svého slovníku!

Všechny články k pořadu Dámská jízda najdete ZDE.