Japonská zahrada má zvláštní atmosféru, neměla by v ní chybět voda

4. listopad 2016

Zelené světy

Existuje mnoho forem a stylů zahradničení. Často mají společný základ a v mnoha ohledech se podobají, některé ovšem stojí zcela mimo, jsou jedinečné a charakteristické. Do této skupiny patří japonské zahrady.

Japonská zahrada obvykle vyzařuje zvláštní atmosféru. Je to zahrada klidu a pokoje, vnitřní rovnováhy a intimního prostoru

Japonská zahrada obvykle vyzařuje zvláštní atmosféru. Je to zahrada klidu a pokoje, vnitřní rovnováhy a intimního prostoru. Řada prvků se v japonských zahradách objevuje velmi často, některé tam musí být skoro vždy. Patří mezi ně voda, která má velmi hluboký, symbolický význam.

Voda je vnímána nejen jako zdroj života, ale také čistoty. Kde je to trochu možné, objevuje se voda opravdová, tekoucí nebo stojatá. Voda bývá často v kamenných nádobách při vstupu do zahrady, aby posloužila k umytí rukou. Ano, i na tom něco bude, aby se do pokojného prostoru vstupovalo v čistotě, a to nejenom tělesné, ale i duševní.

Voda v japonských zahradách může mít i jinou formu. Někdy totiž není možné na malém prostoru vytvářet potůčky a jezírka. Pak zahradničtí mistři vodu jenom naznačují - pomocí kamenů, štěrku a písku. Je to otázkou symboliky, která není pro Evropany dost dobře pochopitelná.

Japonská zahrada je vlastně jenom z poloviny dílem zahradnickým, druhou část japonské zahrady reprezentuje filozofie, náboženství a vztah Japonců k historii vlastní země. Proto se nám japonské zahrady mohou líbit, ale je těžké pochopit je, natož napodobovat.

Dalšími typickými prvky japonských zahrad jsou sakury s květy symbolizujícími pomíjivost, tvarované dřeviny - od malých bonsají až po velké, k dokonalosti dovedené jehličnany, bochánky tvarovaných rododendronů, kouzelné kameny, mechové ostrůvky, či kamenné svítilny. Do japonských zahrad také patří dramatické můstky, kaligrafické nápisy, čajovny a místa pro rozjímání a hledání vnitřního klidu.

Japonská zahrada je fenomén, nelze ji jen tak vytvořit u novostavby rodinného domu. Musí vycházet z tradic, génia loci a filozofického pochopení japonského vnímání světa.