Jan Štifter: Léto

Co jde, snažím se udělat v první polovině roku – je to někdy vysilující, ale do začátku července chci vplout s tím, že teď přichází odměna za dosavadní práci: Najít pár týdnů na nicnedělání, regeneraci, na manželku, na děti, kamarády, ale taky na samotu uprostřed krajiny, na všechny barvy a hlasy, kterými jihočeské léto k člověku promlouvá.

Mám to hluboko v sobě, tu touhu po letních prázdninách, kdy se odkládají povinnosti, aby se do nich zase v září v plné síle skočilo, jen už to není osm týdnů lelkování, ale i ten kus dřívější svobody pořád ještě nádherně voní rybníkem, táborákem a dlouhými večery.

Těším se na tohle léto zase jako malý kluk – a snad i proto, že jsem se v červenci narodil, se do něj zase tak rád vracím – nabitý létem pak dokážu přežít do začátku Adventu, kdy přichází nové těšení, zase jako tenkrát, protože se vždycky těšíme s dětmi.

Kdybych se delší čas neozýval, běhám po lesích a nasávám léto, povídám si s mravenci a chladím si nohy v potoce. Dobíjím baterky, raduju se z titěrností.

Přeju krásné prázdniny, vám i vašim dětem.