Jaké sociální služby poskytuje pražská obec? Souvisí spolu jídlo a rituál? A proč číst Jiřího Weila?

V pražské obci je největší zájem o služby pro seniory

Když se řekne židovská obec, asi si každý představí hlavně synagogu a bohoslužby. K židovskému životu ale už od biblických dob neoddělitelně patří také pomoc potřebným, neboli sociální služby. Na pražské obci tak funguje celé sociální oddělení. To nedávno zveřejnilo dotazník, kterým chce zjistit, zda je jeho nabídka dostatečná a zda pokrývá potřeby všech generací. Na podrobnosti jsme se ptali vedoucí sociálního oddělení Židovské obce v Praze Jany Wichsové.

„Nabízíme dvě základní služby, které máme registrované, a to je sociálně aktivizační služba pro seniory a pak máme pečovatelskou službu,“ říká Wichsová.

A co sociální pracovníci zjistili díky dotazníkům? „Ten dotazník jsme připravovali nějakou dobu, protože jsme chtěli zjistit, jestli lidé naše služby znají. Už máme část odpovědí, a tam jsme si potvrdili ty věci, které trochu víme, ale potřebovali jsme si to ještě ověřit: že největší zájem mají lidé o služby pro seniory. Velký zájem je o sociální poradenství, o psychologickou pomoc a podporu a pak o zdravotní služby,“ dodává Wichsová.

S jakými problémy lidé do sociálního střediska obce chodí nejčastěji? A co Janu Wichsovou na její práci baví nejvíce? Poslechněte si celý úvodní rozhovor nejnovějšího Šalomu.

Jídlo a rituál

Jakou roli hraje v náboženství jídlo? To je otázka, na kterou se snaží najít odpověď autoři výtvarných prací na výstavě Jídlo a rituál v pražském Kampusu Hybernská. Ta bude k vidění do 20. prosince. Ilustrace vytvořili studenti z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni a z jeruzalémského Cholon Institute of Technology. Navštívila ji také Daniela Brůhová.

Výstavu v kavárně kampusu Hybernská inspirovaly workshopy s názvem Jídlo a náboženství, které tady pořádalo Centrum péče o duši Univerzity Karlovy. A studenti ze Sutnarky některé z nich navštívili. Ale jak se k tématu dostali studenti z Jeruzaléma? Na to se Daniela Brůhová zeptala vedoucí ateliéru didaktické ilustrace v Plzni Renáty Fučíkové:

„Díky mně, protože já se znám s pedagogem, který v Jeruzalémě učí ilustraci, jmenuje se Eitan Eloa. My jsme se potkali na ilustrátorské akci a myslím si, že nemůže být něco nádhernějšího, než spolupracovat na takovémto tématu právě se studenty z Izraele, oni jsou velmi otevřené hlavy. Ten jejich pohled na židovské obřady je velmi žertovný až anekdotický.“

Brůhovou překvapilo to, jak jsou obrazy izraelských studentů barevné: „Myslím, že to je styl mého kolegy Eitana. Protože on sám se živí tím, že krom toho, že učí, dělá do známých deníků a týdeníků, jako je třeba Ha´arec, různé anekdoty.“

Jak silné je v židovské tradici propojení jídla a rituálů? A jak probíhala spolupráce s Izraelci vzhledem k situaci, ve které je jejich země od 7. října loňského roku? Poslechněte si celý příspěvek Daniely Brůhové.

Dva životy Jiřího Weila

„Věčný oudsider“, spisovatel Jiří Weil, se po dlouhé době dostává opět do popředí zájmu čtenářů i odborníků na literaturu. Nakladatelství Triáda v posledních letech znovu vydává jeho dílo a Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky dokonce loni uspořádal vědeckou konferenci přímo s názvem: Věčný outsider Jiří Weil: život s dílo. Při příležitosti 65. výročí, které 13. prosince uplyne od jeho úmrtí, připravil medailon tohoto česko-židovského spisovatele také Leo Pavlát.

Ten v úvodu svého příspěvku připomíná, že „Jiří Weil se narodil 6. srpna 1909 v nezámožné židovské rodině v Praskolesích u Žebráku. V Praze, kam se rodina přestěhovala, vystudoval slovanskou filologii a již při studiu propagoval levicové myšlenky, překládal sovětské autory.“

Jiří Weil „ve svých 24 letech odjel do Sovětského svazu, kde pracoval v cizojazyčném nakladatelství, a poté v komuně ve Střední Asii. Do Prahy se vrátil po čtyřech letech. V té době již byl kvůli svému kritickému soukromému dopisu vyloučen z komunistické strany. Stalo se tak poté, co ve svém románu Moskva hranice zachytil střet levicového intelektuála s nepřikrášlenou sovětskou skutečností,“ doplňuje Pavlát.

Jaký byl Weilův osud za 2. světové války? Jak své zkušenosti reflektoval v románu Život s hvězdou? A jak se zasloužil o to, aby se dětským kresbám z Terezína věnovala zasloužená pozornost?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.