Ivan Mls: Kdy bylo jaro?

Ne snad proto, že bych byl člověk bez názoru, popřípadě bych se uchýlil k výrazům publikovatelným až po 22. hodině večerní, ale prostě fakt nevím. Mám totiž zásadní problém zjistit, kdy vlastně letos jaro bylo, zda vůbec bylo, nebo jestli ještě je.

Nějak jsem to roční období letos propásl. Pod jarem si prostě představuji čas, kdy se po zimních mrazech a plískanicích příroda pozvolna probouzí, den po dni toho nabízí víc a víc, pozvolna stoupají teploty a tak dál. 

Však to znáte. Březen, za kamna vlezem, duben ještě tam budem, máj, vyženeme kozy v háj. Letos se to nějak nepovedlo. Ještě jsem ani pořádně neuklidil lyže do sklepa a zimní boty mám pořád v předsíni, ale jarní oblečení snad ani nevytáhnu ze skříní.

Místo toho jsem už v dubnu zařadil do své garderoby letní kraťasy, trička, abych se adekvátně přizpůsobil ročnímu období, které momentálně panuje. Ne, že bych si stěžoval, ale když mi v dubnu fouká do tváře vítr, který mi evokuje léto na Jadranu, tak jsem z toho poněkud zmatený.

Nedávno se kdosi pokoušel vyvolat celonárodní diskusi o prodloužení státní hymny, já bych se možná pokusil vyvolat  celonárodní debatu o vhodnějším pojmenování současného ročního období. Slovo jaro se k němu prostě nehodí.

Kde jsou ty časy, kdy básník Vítězslav Hálek poeticky lkal: Přilítlo jaro z daleka, a všude plno touhy… Kdo ví, co si Vítězslav Hálek pod tou touhou tenkrát představoval.

Co tak kolem sebe poslouchám, dneska se ta touha smrskla na dost jednoduché přání: Aby zapršelo. Pamětníci tvrdí, že prý jarní deště dříve opravdu bývaly…