Ivan Mls: Chvála knihobudek

Ne že by mě nákupy v antikvariátech finančně ruinovaly, ale přece jenom nevlastním nemovitost velikosti hlubockého zámku, abych disponoval obřími prostorami pro nakoupené knihy. I tak, když objem knih u mě doma čas od času dosáhl kritické meze, jsem nějaké ty dlouho nečtené svazky vyselektoval a zase je do antikvariátu odnesl. Žádný výhodný byznys to pro mě nebyl, ale alespoň jsem si doma v knihovně uvolnil nějaký prostor pro případné další knižní nákupy.

Jenže i antikváři jsou vybíraví, a tak se stávalo, že jsem se se zbytkem neprodaných knih vláčel zase domů. Stojí mi to za to? Řekl jsme si jednou a tak trochu rezignoval. Přebytečné knihy se mi začaly hromadit tu i onde,  a kdybych neměl ke knize úctu, dokonce bych řekl, že začaly překážet.

Asi v témže okamžiku naštěstí někdo vynalezl knihobudky, jejichž prostřednictvím se dají nadbytečné knížky poslat k dalším čtenářům. První nesmělý pokus jsem už před delším časem udělal na českobudějovickém nádraží, kde mých pár knížek vyložených do příslušné poličky bleskurychle našlo nového majitele. Který s nimi zamířil do antikvariátu na okraji nádražní haly. Od těch dob své vyřazené knihy zásadně vozím na výlet na Šumavu.

Pěknou přehlednou prosklenou knihobudku mají ve Frymburku na náměstí. Občas tam pár knížek cestou na chatu zavezu a při dalších návštěvách městečka si pak všímám, jestli to jsou ležáky, nebo se jich někdo ujal. B je správně. Dělá mi radost, že moje odložené knihy dělají radost zase někomu jinému.

Přeji hezký den!