Historické saně ze sbírek muzea Ohrada v Hluboké nad Vltavou zachránili restaurátoři před zkázou

15. duben 2024 15:45
Zprávy z jižních Čech

Mnoho historických skvostů skrývá depozitář Národního zemědělského muzea Ohrada v Hluboké nad Vltavou. Patří mezi ně desítky saní, některé jsou 200 let staré. Na jejich stavu se podepsal čas i červotoč. Postupně proto putují do dílny, kde jim restaurátoři vrací původní podobu.

„Teď upravuji novou bočnici ke kozlíku k saním, protože původní byla totálně zničená červotočem. Tento kousek je z konce 19. století, používal se pro dopravu osob nebo hodně lehkých věcí, saně byly tažené jedním, nebo dvěma koňmi,“ ukazuje v dílně Národního zemědělského muzea Ohrada v Hluboké nad Vltavou restaurátor Jiří Stýblo.

U saní z konce 19. století bylo potřeba obnovit nejen dřevěné části. „I železné části bývají zlomeny, poškozeny, ztraceny, takže se ve spolupráci s kováři obnovují, případně se dělají repliky a montují se zpátky na saně,“ říká Jiří Stýblo.

Muzeum má ve sbírkách saně z celé republiky a dokonce i ze Slovenska. „Jedná se spíše o potažní saně na dopravu dřeva, protože jsme v zemědělském muzeu, ale máme tu i lehké saně za koně na dopravu lidí a materiálu,“ upřesňuje restaurátor.

Restaurátor Jiří Stýblo opravuje historické saně v Národním zemědělském muzeu Ohrada v Hluboké nad VltavouRestaurátor Jiří Stýblo opravuje historické saně v Národním zemědělském muzeu Ohrada v Hluboké nad VltavouOpravené historické saně v Národním zemědělském muzeu Ohrada v Hluboké nad VltavouOpravené historické saně v Národním zemědělském muzeu Ohrada v Hluboké nad VltavouOpravené historické saně v Národním zemědělském muzeu Ohrada v Hluboké nad Vltavou

Saně jsou vyrobené minimálně ze dvou druhů dřeva. „Toto jsou třeba saně na přepravu těžkého dřeva. Ližiny jsou neokované, protože se jedná o starší saně, jsou dubové. Na ně navazují sloupky, kterým se říká hnátky, a na nich leží oplen, trámek, na které se ukládalo dlouhé dřevo. Ty jsou převážně bukové, používala se ale dokonce i bříza,“ ukazuje Jiří Stýblo.

„Každé dřevo bohužel chutná červotoči, některé víc, některé míň. Některé exponáty jsou proto v takovém stavu, že je nutno dřevo petrifikovat, tedy nějakým způsobem zpevnit. Většinou se to dělá roztokem a po vyschnutí dřevo nabývá alespoň nějaké pevnosti. Výsledný kus by mělo být možno stěhovat, vystavit a mělo by být zachováno co nejvíc původnosti,“ dodává.

Restaurátor Jiří Stýblo obnovil v Národním zemědělském muzeu Ohrada šestnáct historických saní a dalších padesát sbírkových předmětů. Mezi rarity patřil například celodřevěný soustruh z počátku 19. století.

autor: Jitka Cibulová Vokatá

Související

Jak nás naladíte na DABu

Nejnovější zprávy

Zprávy z iROZHLAS.cz