Donutí kolegy, aby se zuli, a vyčistí jim boty. I tak vypadá práce studentů, kteří jsou v Arktidě
Odletěli tři tisíce kilometrů daleko, aby zjistili, jak funguje příroda v Arktidě a jak může ovlivnit i nás Evropany. Studenti Jihočeské univerzity jsou teď na expedici v centrální části souostroví Špicberky. Se skupinou botaniků se do oblasti severního pólu vydala i Barbora Jonášová z Českých Budějovic.
„Mně obecně vždycky bavilo cestování, severní země a Špicberky představují takový vytuněný sever. Je to prostě ještě něco extra. Jsou daleko a zajímavé, a to nejen flórou, která mě zajímá, ale celkovým prostředím,“ říká Barbora Jonášová.
Dojem na ní udělal už přílet na souostroví u severního pólu. „Letadlo letí nízko a přes území, které je trvale zaledněné, takže prakticky nevidíte nic než moře a sníh. Je to hrozně působivé a úplně jiné, než co člověk zná. Pak se najednou z ničeho nic ocitnete na letišti, a když vystoupíte, kufry jezdí na pásu kolem vycpaného ledního medvěda a vám to všechno teprve dochází. Je vám najednou zima, ale je to úžasné, určitě jedna z nejkrásnějších krajin, jakou jsem zatím viděla,“ popisuje.
Na Špicberkách se dokonce nachází světová semenná banka, jejímž hlavním smyslem je zachovat různorodost. Podle Barbory Jonášová čítá banka asi čtyři a půl milionu semen, která jsou k dispozici, kdyby to bylo potřeba. Nachází se tam třeba i odrůdy jablek, které už jinak neexistují.
Barbora Jonášová je studentkou paleoekologie a archeobotaniky. Zajímají ji tedy právě různá semínka, která jsou v arktické půdě. „Sleduji je a podle jejich tvaru, velikosti a dalších znaků se snažím zjišťovat, co je za druh a čeleď,“ vysvětluje.
K výzkumu ji přivedla zajímavá studie místních studentů. „Oni strávili několik dní na letišti a vybírali si cestující, kteří zrovna přiletěli z pevniny. Těm oškrabávali půdu z bot a potom zjistili, že sem lidé z pevniny mohou leccos zavléct,“ říká.
Sama však chce výzkum posunout dál. „Každý vědec má mít trochu kritický pohled a mě by samotnou zajímalo, jestli jejich závěr skutečně platí a jestli se to dá udělat i naopak. Tedy zajímá mě, jestli my, až se budeme vracet do Čech, také odvezeme nějaká semena. Rozhodla jsem se, že své kolegy už v letadle zuji z bot a pořádně jim oškrábu boty. Doufám, že letušky nebudu úplně proti,“ dodává s úsměvem.
Podobně jako další studenti a vědci bude Barbora Jonášová ve své práci pokračovat v Čechách. Materiály a vzorky vědci na Jihočeské univerzitě dále analyzují a zkoumají.
Související
-
Na Špicberkách je místní ten, kdo má čtvery lyže. To už splňuje i Češka Tereza Švecová
Už tři Češi se rozhodli žít v místě věčně zmrzlé půdy, ledovců a severního oceánu. Bydlí v arktickém městě Longyearbyen v centrální části Špicberků.
-
Co se musí člověk naučit v Arktidě jako první? Vyhýbat se medvědům a střílet
Jsou vyhladovělí a neskutečně rychlí. Lední medvědi, kteří nestihli odplout na krách za tuleni, jsou v létě v Arktidě extrémně nebezpeční. Na to musí myslet i reportérka.
-
U Severního ledového oceánu najdete i pampelišku, ale bříza vám tu bude po kotníky
Slunce tam v této polovině roku vůbec nezapadá, teplota je o 20 až 30 stupňů nižší než u nás, přesto se vědci i studenti na souostroví Špicberky v Arktidě pravidelně vrací.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.