Divadelní vzpomínky Eduarda Váni

A co bylo třeba k tomu, aby tenhle kabaret vznikl? Jedna soukromá vilka s vhodným sklepem, radost z přátelských setkání a láska k divadlu. To poslední ostatně provází Eduarda Váňu celý život.

Původně chtěl být lékařem jako jeho otec, ale osud (podporovaný socialistickými kádrováky) ho vedl jiným směrem. Nakonec se dostal na pražskou vysokou školu zemědělskou, ale už v době studií věděl, že divadlo bude jeho životní láskou.

Okouzlení Horníčkem a Suchým
„Když jsem v roce 1959 přišel do Prahy, hráli Werich s Horníčkem v ABC. To na mě dost zapůsobilo, a navíc na podzim toho roku vznikl Semafor, kde měl Horníček titulní roli v Člověku z půdy. Už tehdy jsem si říkal, že bych něco takového jednou hrozně rád dělal. Ale chvilku mi trvalo, než jsem zjistil, že to není tak jednoduché – a že to vlastně neumím!“

Kromě Horníčka okouzlil Eduarda Váňu v prvních semaforských letech samozřejmě Jiří Suchý. Můžeme hned prozradit, že to bylo okouzlení na celý život a že Jiří Suchý dodnes jezdí do Budějovic na premiéry, které tu Váňův soubor uvádí (a dokonce si s nimi občas – i s Jitkou Molavcovou – zahrají).

Vraťme se ale k prvním divadelním krůčkům Eduarda Váňi. Když se v roce 1966 vrátil po vojně do Českých Budějovic, začal spolupracovat s tehdy novým Divadlem pro 111. Záhy jej ale zlákal Zeyer, kvalitní soubor zaměřený hlavně na absurdní drama, který s Havlovou Zahradní slavností úspěšně vystupoval i v Praze Na zábradlí. Oba tyhle soubory ale zanikly. Koncem roku 1969 proto Eduard Váňa obnovil Divadlo pro 111 a hrál s ním až do roku 1988, kdy se Déčko rozpadlo na několik souborů – jedním z nich bylo Volné kabaretní sdružení Druhý dech strýčka Váni.

Salon raději přejmenoval na kabaret
Po dvou letech se sdružení přestěhovalo do vilky Eduarda Váni a Karel Tampier vymyslel název Salon u Váňů. „Karel to myslel dobře, jenže se nás lidi ptali, co tam šijeme, nebo jestli je to masážní salon… Proto jsme se později přejmenovali na Kabaret.“

Eduard Váňa dodnes zůstává věrný Jiřímu Suchému a Semaforu – celkem uvedl v Kabaretu už 23 jejich her. V repertoáru ale najdete i jeho autorské kusy.

„Muziku dělal Jarda Peterka, což byl výborný muzikant, který si uměl ohromně získat publikum. Bohužel Jarda před třemi lety zemřel… Nesmím také zapomenout na svoji ženu, kterou jsem poznal díky divadlu a která se mnou hraje od začátku 70. let,“ připomíná Váňa své nejbližší spolupracovníky. A trochu smutně dodává: „Ale pokud jde o divadlo, žádné z mých dvou dětí a čtyř vnoučat se bohužel nepotatilo ani nepodědilo, což je škoda.“

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenala redaktorka Hana Soukupová.