Dagmar Neumannová – herečka Jihočeského divadla

Dagmar Neumannová, rodačka z pražských Vinohrad, přišla do Českých Budějovic hned po druhé světové válce. Nebyla vystudovanou herečkou, protože školy byly během války zavřené, ale začala hrát v ochotnickém souboru a později udělala zkoušky do takzvané Revoluční scény v pražském Komorním divadle. „Měl tam být ředitelem pan profesor Hurt, ale ještě než to začalo, tak se ta Revoluční scéna rozpadla,“ směje se paní Neumannová.

Za profesorem Hurtem tedy odešla do Českých Budějovic, kde nastoupila 15. září 1945 do Jihočeského divadla. „Divadlo ale bylo tehdy vybombardované, takže jsem začínala ve Staliňáku. To už dneska bude málokdo vědět, kde to je. No, když jsem přijela, tak to byl Staliňák, později Armáďák a teď je to Slávie,“ vzpomíná s úsměvem herečka.

Na svou vůbec první roli si paní Dagmarka – jak jí všichni přátelé oslovují – nepamatuje, jen ví, že to byla sovětská hra a že v ní hrála lékařku. „Já jsem jedna z těch, která si nevedla nikdy žádné deníky, žádné záznamy ani poznámky. Neschovávala jsem si programy ani fotografie, to jsem měla jen tak po šuplatech a pak jsem to dala pryč. Dnes toho lituju, protože nevím nic,“ posteskne si devadesátiletá žena, která ale ráda vzpomíná na všechny krásné role, které jí Jihočeské divadlo přineslo.

„Já už jsem to někde říkala, že jsem zestárla na osudech cizích žen,“ přemýšlí nahlas paní Neumannová, která od mlada hrávala spíš vážnější role a často ztvárňovala ženy starší, než byla sama. Jejími častými hereckými partnery byli Milan Jedlička, Karel Roden, Vladimír Janura nebo Karel Hlušička. „Co mě ale neopustilo nikdy, to byla příšerná tréma. Protrpěla jsem si doslova celý život, tak týden před premiérou do mě nic nebylo. A té trémy jsem se nezbavila dodnes.“

Málo se ví, že velkou láskou Dagmar Neumannové byl vždycky sport: „Hlavně tenis jsem ráda hrávala, s tím jsem začínala už v Praze. Taky jsem ráda bruslila, ping pong jsem občas rekreačně hrála, na koni jsem dokonce jezdila. S manželem jsme pak hodně jezdili na kole,“ vzpomíná. Vždycky měla ráda pohyb a přírodu, a proto si od počátku zamilovala Krumlov. Všechna představení na otáčivém hledišti pro ni měla zvláštní atmosféru, kterou si ráda vybavuje.

A když zdraví dovolí, nevynechá jedinou příležitost, aby se vypravila do Českého Krumlova na své milované „otáčko“. Nechybí téměř na žádné generálce Jihočeského divadla a živě sleduje veškeré dění. „No a teď, v devadesáti letech, mi dal ještě příležitost pan režisér Rychlík v inscenaci Rok na vsi. Jsem mu za to moc vděčná a na každé představení se velice těším,“ usmívá se paní Dagmarka.

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenala redaktorka Pavla Kuchtová.