Marie|Dobrý večer paní Jano a posluchači N. L. Jelikož jsem strávila dětství a mládí na Znojemsku, ale do lesa jsem se dostala na Valašsku v Uherské u stařenky a staříčka, tak na to se nedá zapomenout. A tímto zdravím pana Ládu z Kančích hor. Nyní chodím ráda do lesů v Krkonoších a naučila jsem se chodit i sama do lesa na houby. Můj vnuk, když mu nebyly ani 4 roky, tak s kamarádem o rok starším šli do lesa na houby asi 1 km od domova, naštěstí je tam potkal náš známí a než jsme začali my pátrat, tak je přivezl domu, ale kluci trochu jedlých hub našli. Marie od Vrchlabí
Daniela Frys|Dobrý večer paní Chládková,
Velice ráda vzpomínám jak krásné byly Krušné hory, Hřensko a Jizerské hory. Dělali jsme s rodiči výlety a se sbíráním borůvek nebo hledání hub, nám moc radosti nedélalo. Nejraději jsme jezdili do Hřenska. Jako děti jsme si rádi hráli na horolezce. Hře sok bylo pro nás nejkrásnější a z Podmokel jsme tam chodili i pěšky. Peněz bylo v té době málo, ale srdce na správně straně. Na ten čas velice rádce vzpomínám. Dnes je mi 75 let a vzpomínky nám zůstanou. Přeji Vám ještě nádherný večer z Berlína
Jitka z Podještědí|Hezký večer milá paní Jano, přeji Vám i všem posluchačům. Jako děti jsme chodily do lesa každý den. Les jsme měli nad domem a hned pod domem, takže jsme bydleli téměř v lese. Rodiče nám nic nezakazovali, ale věděly jsme jak se v lese chovat. Chodily jsme s bratrem na houby, měly svá místa a radovaly se, kdo našel víc. Divočáky jsme viděly jen v dálce a vůbec jsme se jich nebály. Trhaly jsme borůvky, maliny, ostružiny. Byla to moc krásná doba, ráda na to vzpomínám. Dnes chodíme s manželem do lesa často na vycházky, máme ho jak se říká: ,,Za humny". Loni bylo hodně borůvek, na ty chodí manžel. Natrhal jich asi 10 kilo. Chodí i na houby, loni byla veliká úroda hub. U nás se zatím nebojíme chodit do lesa, divočáci jsou chytří, lidem se vyhýbají. Na podzim tu byly hony, myslivci znají, kde se divočáci nacházejí. Bohužel nikdy je nedostanou, protože, oni to nějak poznají a před honem se odstěhují do jiného revíru. Už se tomu všichni smějeme. Bohužel lesních zvířat velice ubývá. Při našich vycházkách už vidíme jen srnky, zajíce už vidět není. Je to veliká škoda, přírodu si stále vědomě ničíme. Je to přece krásné chodit lesem poslouchat šumění stromů, zpěvu ptáků. Mám tohle vše moc ráda.
Zdravím Vás paní Jano a přejí všem pěknou Noční linku. Jitka z Podještědí
Paní Jano, toto je pro Vás, promiňte ubrala jsem Vám jeden rok. Omlouvám se. Chybička se vloudila. Těším se na koně příští týden. Zdravím i Vaše rodiče.
zdenka z ostravyT|jako děti jsme chodili do lesa .měli jsme ho blizko..Na houby-ostružiny,jahody maliny jsme chodili..V letě jsme se chodili koupat k řece a to jsme museli 2km pěšky jit hustym lesem.Rodiče neměli o nas starost.V lese jsme se nebali..TO bylo před 60 ti lety .dnes je les vykaceny je to smutny pohled.Divočaci u nas jsou ale ti se lidem vyhybaji . To jenom tak na okraj........
Martin|Zdravím všechny posluchače noční linky i Vás, Jano. Pro mě jsou procházky do lesa každodenní záležitostí. Do lesa chodím každý den, je to pro mě taková relaxace. Co já a borůvky???
Tak borůvky jsem sbíral naposledy před 2 roky s babi a dědou na venkově a musím říct, že to byla docela zábava. Byli jsme tam 3 hodiny, ale stálo to za to. Nasbíral jsem celkem 2 litry.
Jinak si osobně myslím, že by se do lesa v současnosti mělo chodit co nejvíce. Člověk si totiž vždy vyčistí hlavu a je více v klidu. A to je asi všechno, co bych k tomu napsal. Přeji dobrou noc a naslyšenou zase zítra.
P.S. I když je mi pouze 17 let, Noční linku poslouchám již 2 měsíce a jsem rád, že ji mohu poslouchat. Je to totiž můj velmi oblíbený pořad.
Dobrou noc
Martin Jenšovský
EVA|ZDRAVÍM JANIČKO VÁS I NOIČNÍ LINKU KDYŽ JSEM BYLA MALÁ TAK JSEM CHODILA DO LESA S TATKEM ON MĚL DAR VIDĚL HOUBY NA DÁLKU A VĚDĚL KDE ROSTOU MĚ VŽDYCKY POSLAL AT JDU K TÝ BŘÍZCE ŽE TAM JE KOZÁK JÁ ŠLA A NIC TAM NEBYLOSAMOZŘEJMĚ JSEM HO ROŠLÁPLA JEZDILY JSME I NA MOTORCE TAM NA KONEC DRUHÝ VESNICE KDE BYLI MALÝ SMRČKYA TAM ROSTLY MALÝ RYZCE JSEM SE PLAZILO PO KOLENOU A SBÍRALA KDYŽ JSEM BYLA VĚTŠÍ TAK JSEM CHODILA NA KOPEC NAPROTI BARÁKU TAM ROSTLI LESNÍ JAHODY BYLO ČERVENO NATRHALA JSEM TŘEBA 2LITRY A I CELÁ RODINA JSME CHODILY DO LESA NA MALINY PRODÍRALI JSME SE MALINÍM MEZITÍM KOPŘIVY A MĚLI JSME TŘEBA 50LITRŮ ŠTÁVY BYLY TO KRÁSNÝ ČASY TED SE MŮŽU NA LES KOUKAT JEN NA FOTKÁCH S TĚMA CHROMEJMA NOHAMA UŽ NEMŮŽU MĚJTE SE HEZKY EVA K
Frantisek Svaricek|Dobry vecer pani Jano a posl.N.L.Ja osobne mam les rad,hlavne prochazky a kdyz vedou silnice lesem ,tak tu trasu si rad vybiram,jako treba v loni kdyz jsme jeli do Ceskych Budejovic,tak jsem vybiral trasu co nejvic zalesnenyma krajinama,a povedlo se.Jinak uz je skoda ze se v lese neda nekde sednout a v klidu odpocinout,protoze tam tedkom vladnou ti mali strazci a to jsou ty klistataa,tech je dneska v prirode vsude hodne.Mam dojem ze driv se lide chovali k lesu uplne jinak,kacelo se a vysazovalo les uplne jinak jako dneska,a to na celem svete,aji v destnich pralesich.Jeste jednou vsechny zdravi FRANTISEK.Dekuji za pozdra PAVLOVI z PARDUBIC,a taky ho i VERKU zdravime.
tomáš|nebojím se chodit do lesa právě naopak,les přináší klid.pardon přinášl dnes Vás může ohrozit parta čtyřkolkářů a elektro cyklistů .kde jsou ty doby ,kdy šel člověk do lesa hledat klid.
Jana|Dobrý večer, já se do lesa vždy bála, sama bych nešla nikdy a vlastně asi ani s nikým. Ne že bych se bála nějakých divokých prasat, ale vždycky jsem měla strach, že se tam ztratím. A v polsledních letech zase mám obavy, abych nechytila nějaké klíště, houbám nerozumím a ani je nemám moc ráda, takže radši zůstanu mimo lesních porostů, budu je pozorovat radši jen z cyklostezky (to se teď trošku směju). Jinak jsem jela nedávno mezi vesnicemi domů a na poli se najednou objevilo stádo srnek, stačila jsem naštěstí zabrzdit, protože jsem jela pomalu a trošku se "kochala krajinou". Srnky přeběhly před autem, počítala jsem je, bylo jich deset, tak jsem měla štěstí. Takže vlastně kvůli lesní zvěři nemusím ani do lesa. V klidu si počkám na jaro a na zahrádku, i když dneska jsem viděla v jedné zahrádce první rozkvetlé sněženky, protože u nás není žádný sníh a taky šel nějaký kluk už ve městě v kraťasech, takže jaro na spadnutí.
Sváťa z Brna|Dobrý pozdní večer vám paní Jano a vám věrní posluchači .Pocházím z malého městyse v Posázaví.Vyrůstal jsem u babičky a tak nebyl problém zajít do lesa na houby , borůvky , maliny i jahody.Bydleli jsme blízko lesa tak jsem se tam nebál chodit.Les jsme považovali za něco co musíme chránit ,Sbírali jsme i klestí , větve a pod.V místě mého pobytu byl Lesní závod a babička tam byla zaměstnána.Pod lesní strání vede trať t.zv. Posázavského pacifiku.Dokud jej netáhla motorová lokomotiva , ale parní , hlídali jsme jako hlídka -kluci a jeden dospělý . úsek asi 1 km ,aby od jisker nechytl les,Pravda často se tak stávalo a pak jsme větvemi a lopatami udusili oheň hned v zárodku. Aby se oheň nerozšířil hlouběji do lesa , dělnice z Lesního závadu a patřila tam i babička ,pravidelně obnovovaly asi 2 m široký pás , který stačil k tomu aby se oheň dál nedostal.Bylo by toho ještě hodně povídání o lese tak snad příště.Pokud se přijedu podívat do těchto míst rád se procházím kolem tratě a vzpomínám. Mějte se všichni jen prima a chraťe les Sváťa