Česko si připomene Jom ha-šoa, jaký je odkaz Hany Volavkové a proč jet do Litomyšle

K Jom ha-šoa se letos přidává celá republika

Bechyně, Čáslav, Havlíčkův Brod, Kutná Hora, Olomouc, Písek, Prostějov, Rokycany, Teplice nebo Ústí nad Orlicí. To jsou jen namátkou vybraná města, ve kterých se v pondělí 6. května bude připomínat Jom ha-šoa, tedy Den šoa. Maraton veřejného čtení jmen obětí nacistické persekuce a jejich osudů letos proběhne v doposud nejvíce městech, dohromady jich bude 31. O podrobnostech jsme hovořili s Tomášem Krausem, ředitelem Institutu Terezínské iniciativy, který akci organizuje.

„Jak se akce rozšiřuje po celé republice, tak přidáváme další a další jména,“ říká Kraus. „Většinou jsou to jména z regionu, přímo z toho města, ale není to podmínkou. A pak vyzýváme i veřejnost k tomu, ať přečte jména lidí podle svého výběru, pokud měli nějaké sousedy, přátele, tak aby na ně zavzpomínali.“

Letos si jména mužů, žen a dětí, které zavraždili nacisté, připomeneme v době války v Gaze a narůstajícího antisemitismu po celém světě. Můžou akce tohoto typu nějak změnit atmosféru ve společnosti?

„Já myslím, že mohou přispět k osvětě. Protože to, co dnes bohužel vidíme po světě – u nás to není tak markantní, ale ve světě je to skutečně obrovský problém – pramení z naprosté neznalosti historie. Ta generace, která si dnes osvojila levicový narativ, nemá vůbec ponětí, odkud se Palestinci vzali, vůbec netuší, proč Izrael vznikl a tak dále. Je tedy možné, že takováto, i když drobná věc, může přispět k celkovému povědomí,“ uzavírá Kraus.

V čem bude letošní ročník jiný? Kde bude doprovodná výstava? A hlásí se města sama, že se chtějí k akci připojit? Poslechněte si celý rozhovor s Tomášem Krausem.

Úctyhodný odkaz Hany Volavkové

Jen málokdo se ve 20. století zasloužil o uchování židovského dědictví v Čechách a na Moravě tolik jako Hana Volavková. A to přesto, že musela překonávat nástrahy nacismu i komunismu. Stala se totiž první poválečnou ředitelkou Židovského muzea v Praze, působila v něm ale už i za protektorátu. Hana Volavková by se 9. května dožila 120 let. Medailon o jejím životě připravil Leo Pavlát.

„Její znalosti a židovský osud ji v dubnu 1943 dovedly do tzv. Židovského ústředního muzea, do něhož nacisté jako do skladiště povolili svézt liturgické předměty, knihy a archiválie ze zrušených židovských obcí v Čechách a Moravě,“ říká Pavlát a pokračuje:

„Hana Volavková zde patřila k těm, kdo se za traumatizujících podmínek persekuce, deportací a současně vyčerpávající práce významně zasloužila o to, že se tyto jedinečné doklady židovské historie dočkaly bez újmy konce války.“

Po roce 1948 vzniklo Státní židovské muzeum, „které se však již nemělo soustředit na připomínku židovské kultury v jejím náboženském, historickém a uměnovědném kontextu. Hrůzy šoa sice vzhledem k povaze za války nashromážděných předmětů nešlo popřít, ale určujícím tématem se měl stát boj proti fašismu. Že se muzeum pod vedením Hany Volavkové ani za těchto komunistickou ideologií diktovaných podmínek nezpronevěřilo památce židovských obětí nacistické genocidy, si zaslouží zvláštní úctu. Co víc, od roku 1960 ji v muzejním areálu působivě zvěčnil památník v Pinkasově synagoze, o jehož vznik se Hana Volavková zasloužila rozhodující měrou,“ dodává Pavlát.

Z jakého prostředí Volavková pocházela? A jak prožila druhou světovou válku? Poslechněte si celý příspěvek Leo Pavláta.

Litomyšl židovská

V různých částech Litomyšle ještě dnes stojí domy nebo výrobny, kde kdysi podnikali Židé. Město si památku na své zmizelé obyvatele začalo připomínat usazováním Stolpersteinů a na židovském hřbitově za městem postupně dobrovolníci vztyčují povalené náhrobky. V Litomyšli natáčela Kateřina Havránková s kurátorkou tamního muzea Hanou Klimešovou.

 „Jsme u panelového domu na sídlišti na Komenském náměstí. Na tomhle místě původně stávala litomyšlská synagoga. Byla postavená v roce 1909–1910 a bohužel v roce 1969 zbouraná komunisty. Litomyšlští Židé na ni poměrně dlouho šetřili, teprve na začátku 20. století – což už byla doba, kdy jich tady už nebylo tolik, řada jich odešla do jiných, větších měst – se zmohli na to, aby si tu postavili krásnou, velkou synagogu v románsko-maurském stylu,“ vysvětluje Klimešová.

Jaké bylo židovské osídlení v Litomyšli? Čím se tamní Židé živili? A jaké byly jejich vztahy s většinovou společností?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.