Byla by velká chyba dívat se na naše dědy a pradědy Švejkovýma očima, říká Jan Ciglbauer

„Držíme se historie a ta Švejka neznala. On trochu zavařil všem veteránům a rakousko-uherským vojákům, protože dnes si všichni roli Čechů v první světové válce spojují s postavou Švejka. Byla by ale velká chyba dívat se na naše dědy a pradědy Švejkovýma očima,“ říká Jan Ciglbauer.

Existoval Lukáš, Ságner i Vaněk

91. pěší pluk z Českých Budějovic tedy skutečně existoval a sloužil u něj autor Švejka Jaroslav Hašek, který pak v knize de facto popisoval své zkušenosti. Získal tady i jména pro své postavy. Existoval nadporučík Lukáš, ve skutečnosti Rudolf Lukas, hejtman Ságner i účetní šikovatel Vaněk.

„Voják jménem Švejk sice neexistoval, ale nadporučík Rudolf Lukas měl svého důstojnického sluhu. Byl jím voják František Strašlipka. Podle různých vzpomínek mohl být takovým předobrazem Švejka, protože to byla přinejmenším veselá kopa,“ prozrazuje Jan Ciglbauer.

Při různých akcích jako Švejk vystupuje Miloslav Uhlík z Putimi|foto:Andrea Poláková,Český rozhlas

Zároveň podotýká, že spisovatel Jaroslav Hašek skutečné postavy pro literární dílo hodně pozměnil. „Dá se až říci, že si spíše jen vypůjčil jejich jména. Některé vlastnosti sice vylíčil přesně, ale jiné naprosto nevěrohodně. Třeba Ságnera popsal jako tupého rakouského důstojníka, ale opak byl pravdou. Právě hejtman Ságner po válce velel 91. pluku v pohraničí a ostatní si ho jako velitele dokonce sami demokraticky zvolili,“ připomíná.

Účetní šikovatel Vaněk byl skutečně drogistou z Kralup, ale určitě to podle Jana Ciglbauera nebyl takový opilec a strašpytel jako v knize. „Nedávno jsem narazil v archivu na to, že byl vůbec prvním příslušníkem 91. pluku, který byl už v roce 1914 vyznamenán za statečnost. Takže to byl rozhodně dobrý voják,“ říká Jan Ciglbauer.

Reálný nadporučík Rudolf Lukas měl podle historických dokladů se spisovatelem Jaroslavem Haškem dobrý vztah. Údajně mu jeho vojenské službě trochu nadržoval, protože měl rád umělce. Otázkou je, jak se pak nadporučík díval na své ztvárnění v románu.

František Strašlipka zřejmě ve skutečnosti také vykonal anabázi podobnou té Švejkově. Vzpomínala na to v 60. letech jeho sestra.

Zajímavostí je, že skutečný voják Švejk nakonec navždy zůstal v jižních Čechách. František Strašlipka je totiž pohřbený ve Veselí nad Lužnicí. „V pozdějším životě se živil jako topič na lokomotivě. Ocitl se i s rodinou na jihu Čech a nakonec tu i zůstal,“ dodává Jan Ciglbauer.

Vojáci Švejkova pluku

Kniha se skládá ze tří částí. Všechny se týkají 91. pěšího pluku z Českých Budějovic, u kterého sloužil literární Švejk. „V první části jsou vzpomínky opravdových vojáků Švejkova pluku. Ty zaznamenal ve 20. letech minulého století kronikář obce Chotýčany. Obešel všechny chlapy, kteří se vrátili z fronty, a zapsal jejich výpovědi,“ připomíná Jan Ciglbauer.

Druhá část knihy popisuje činnost pluku po skončení první světové války. Vojáci museli znovu bojovat, tentokrát na jihočeském pohraničí, aby udrželi celistvé území vznikající republiky. Bylo třeba potlačit snahy Němců, kteří nesouhlasili s československým státem a chtěli pohraničí odrhnout.

Ve třetí části se Jan Ciglbauer věnuje pohřbívání vojáků za první světové války na Českobudějovicku. „To je dnes taková pozapomenutá věc, ale v Budějovicích byla vojenská nemocnice a náhradní lazarety a umíraly tady stovky vojáků nejrůznějších národností. Většina z nich byla pochována přímo ve městě. Velký vojenský hřbitov byl ale v 60. a 70. letech zrušen, odstranili zde náhrobky a kříže. Já znovu uvádím jména všech pohřbených a věnuji se i dalším pietním památkám na vojáky,“ popisuje.