Životní zázraky Alice-Herz Sommerové

Jestliže si dnes Alici Herz-Sommerovou připomínáme, není to jen kvůli jejímu životu: klavírním koncertům v terezínském ghettu nebo proto, že se ve svých nedožitých 111 letech stala jednou z vůbec nejstarších přeživších šoa. Její odkaz nabízí mnohem víc.

Narodila se 26. listopadu 1903 v pražské umělecky založené rodině obchodníka Friedricha Herze. I když doma se mluvilo německy, hovořila neméně dobře česky a během života si osvojila ještě další čtyři jazyky. Z dětství si pamatovala slavné rodinné přátele: Gustava Mahlera, spisovatele Franze Kafku, Maxe Broda, Felixe Weltsche. Ji samotnou však uchvátila hudba. Na klavír hrála od pěti let, v šestnácti se stala nejmladší studentkou na pražské Německé akademii múzických umění, kterou také zdárně absolvovala.

Úspěšnou hudební kariéru Alici přervala nacistická okupace. V té době již byla osm let vdaná za houslistu Leopolda Sommera. Na rozdíl od většiny příbuzných neemigrovala, zůstala s nemocnou matkou. Ta byla v létě 1942 deportována do terezínského ghetta a stejný osud čekal o rok později i Alici s manželem a pětiletým synem.

„Hudba je můj svět, pomohla mi v nejtěžších chvílích,“ vyjádřila se po válce, ale v Terezíně pomohla i jiným. Odehrála zde na sto koncertů z děl Chopina a Beethovena, které nacisté tolerovali jen proto, že i tak chtěli propagandisticky zastřít skutečnou podobu ghetta. O konečném osudu Židů měli jasno, ale pro vězně měly kulturní aktivity navzdory hrozivým podmínkám nesmírný význam. „Terezínská pianistka“, jak se také Alici říkalo, to po osvobození vyjádřila jasně: „Ta hudba byla jídlo… Možná, že člověk nepotřebuje jíst, když má něco spirituálního… Hudba byla v ghettu naděje.“

Konce války se Alice Herz-Sommerová dožila jen se synem a po zkušenostech s nacistickou diktaturou se nechtěla smířit ani s diktaturou komunistickou. V roce 1949 emigrovala do sotva ustaveného Státu Izrael. Zde až do roku 1986 vyučovala na jeruzalémské konzervatoři a poté přesídlila za synem, uznávaným hráčem na violoncello, do Londýna. V Londýně také před 10 lety zemřela.

Život Alice Herz-Sommerové se stal námětem dvou knih, amerického dokumentárního filmu a ocenění se jí dostalo i u nás, když jí v jejích 107 letech byla udělena cena ministerstva kultury Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury ve světě.

Mně osobně utkvěly v paměti dvě věty této výjimečné ženy: „Nenávist přináší nenávist, nic jiného,“ řekla mimo jiné v dokumentu Olgy Sommerové Sedm světel. A také: „Jsme zázrak. Život je nádhernej.“