Zdena Kolářová: Soukromí

Jedete-li MHD a vaše cesta je přiměřeně dlouhá, můžete podniknout letmou sociologickou sondu do stavu části populace.

V trolejbusu se prostřednictvím mobilu řeší rodinné trable, včerejší pařba i zdravotní stav některého z členů rodiny. Dozvíte se, kde mají slevy a dokonce i děj filmu. To vše s patřičnou hlasovou intenzitou. Ale není to jen v prostředcích hromadné dopravy. Nedávno jsme si v rodině řekli, že jsme už dlouho nebyli na společném obědě.

Vybrala jsem jednu z nejlepších restaurací, kam už léta chodíme, když si chceme dopřát společný zážitek z jídla i hezkého prostředí. Z obdivuhodné atmosféry nic nezbylo. Restaurační část zavřeli a zůstala jen hlučná pivnice a skromný jídelníček v podobě  podivných  hotovek.

Rezervaci jsme měli u velkého stolu, na jehož konci seděli dva starší muži. Pili pivo a vzpomínali na vojnu. Mluvili tak nahlas, že s nimi počty panáků vypitých na jakési tancovačce za mlada, sdílela půlka hospody. A „blbého dévéťáka“, což je zkratka pro dozorčího vojenského tělesa za minulého režimu, jsme postupně začali nenávidět společně, protože nám jeho popisovaná charakterová nedostatečnost kazila už tak špatné jídlo.

Když vypravěčovi došly síly, upadla jeho hlava na stůl a usnul. Spící hlava na restauračním stole je nepříjemný zážitek a byla vždy velmi rychle řešena. A to i v hospodách nevalné pověsti. Tady zůstala bez povšimnutí.

Zvedli jsme se a odešli. Zákusky jsme koupili cestou a kafe si uvařili doma. Byl tam klid a nikdo nevykřikoval. Až do chvíle, kdy nám všem postupně začaly zvonit mobily.

A jak to máte vy? Hezký den.