V jihočeských vodách žije i záhadná Lota Lota
Lota Lota je latinský název mníka jednovousého. Jediné treskovité ryby u nás. A pochopitelně tato až záhadná ryba žije i v jihočeských vodách.
Jak žije, jak se rozmnožuje, kde je jí nejlépe, jak je to s jejím lovem, to jsou otázky, na které odpoví jednatel Jihočeského územního svazu Českého rybářského svazu Jiří Marek.
U poslechu pořadu Máme rádi zvířata vás v tomto vydání uvítá Martin Hlaváček a nejdříve ze všeho začne citací příběhu, který do Českého rozhlasu České Budějovice zaslala posluchačka Marie Martschini z Českých Budějovic. Jeho hlavním protagonistou je hryzec vodní a jmenuje se:
Jak jsem hlídala hlodavce
„Mami, jedeme na týden na dovolenou“, ozval se synův hlas ze sluchátka.
Dobře, fajn, pěkně si to užijte a hlavně dobře dojeďte, odvětila jsem. „No, víš, je tu problém“.
Jaký asi problém, uvažuji v duchu.
„Králík,“ ozve se syn.
Jakýpak problém – udělejte si řízky na cestu a zbytek dejte do mrazáku, říkám.
„Mami, je to Ferda!!!“ praví dotčeně potomek. Vida, docela jsem zapomněla na nový přírůstek do synovy rodiny.
A tak ho tu mám. Přesun se podobá akci „kulový blesk“. Přepravka, velká klec, lahvička na vodu, záchůdek, taška se senem, taška s granulemi, taška se stelivem, svazek mrkvové natě. A nakonec důrazné ponaučení: „Ferda musí být denně alespoň na hodinu mimo klec, jinak bude psychicky strádat."
Záhy chápu, proč je malý, krásný černobílý zakrslý králíček zařazen mezi hlodavce. Prostě hlodá. Chutná mu všechno - od kabelů, dřevěných nožek nábytku, starých vzácných knih na poličce knihovny, po suché květiny ve váze, kdy jsou jeho favoritem oranžové lampionky mochyně a já jenom doufám, že nejsou jedovaté. Vzpomněla jsem si na pražský odboj koncem války a zkouším barikády – hodí se všechno – krabice, polštáře, nepotřebné poličky. Ale zapomněla jsem, že Ferda je druhým povoláním horolezec a skokan do výšky. Zdolává hravě překážky, prochází se po klávesnici počítače na psacím stole.
Konečně chápu, že můj odpor je zbytečný. Měním taktiku a překážky odklízím. Ferda znavený svými výkony si lehá na podlahu jak široký tak dlouhý a odpočívá. Najednou za mnou chodí jako pejsek, otírá se mi o nohy a dokonce předvádíme jakési cirkusové číslo, kdy přeskakuje nastavenou nohu a proběhne mi mezi chodidly. Do klece si vleze sám, když zašustím sáčkem s jeho oblíbenými granulemi.
Týden uplynul jako voda, je tu loučení a stěhování zpět domů. Na cestu ode mne dostává svazek čerstvé mrkve z mé zahrádky, vlastnoručně usušené seno, které pěkně voní a plný sáček granulí.
Tak zase někdy Ferdo…..
Dodatek: Ferdova životní pouť loňského roku předčasně skončila, takže: „Sbohem Ferdo!“
V další části pořadu Máme rádi zvířata si poslechněte, že akvaristika není pouze chov exotických druhů rybiček v akváriích doma a že teď také přichází čas na přípravu venkovních jezírek či nádrží.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka