V jihočeských vodách žije i záhadná Lota Lota

Jak žije, jak se rozmnožuje, kde je jí nejlépe, jak je to s jejím lovem, to jsou otázky, na které odpoví jednatel Jihočeského územního svazu Českého rybářského svazu Jiří Marek.

U poslechu pořadu Máme rádi zvířata vás v tomto vydání uvítá Martin Hlaváček a nejdříve ze všeho začne citací příběhu, který do Českého rozhlasu České Budějovice zaslala posluchačka Marie Martschini z Českých Budějovic. Jeho hlavním protagonistou je hryzec vodní a jmenuje se:

Jak jsem hlídala hlodavce

„Mami, jedeme na týden na dovolenou“, ozval se synův hlas ze sluchátka.

Dobře, fajn, pěkně si to užijte a hlavně dobře dojeďte, odvětila jsem. „No, víš, je tu problém“.

Jaký asi problém, uvažuji v duchu.

„Králík,“ ozve se syn.

Jakýpak problém – udělejte si řízky na cestu a zbytek dejte do mrazáku, říkám.

„Mami, je to Ferda!!!“ praví dotčeně potomek. Vida, docela jsem zapomněla na nový přírůstek do synovy rodiny.

A tak ho tu mám. Přesun se podobá akci „kulový blesk“. Přepravka, velká klec, lahvička na vodu, záchůdek, taška se senem, taška s granulemi, taška se stelivem, svazek mrkvové natě. A nakonec důrazné ponaučení: „Ferda musí být denně alespoň na hodinu mimo klec, jinak bude psychicky strádat."

Záhy chápu, proč je malý, krásný černobílý zakrslý králíček zařazen mezi hlodavce. Prostě hlodá. Chutná mu všechno - od kabelů, dřevěných nožek nábytku, starých vzácných knih na poličce knihovny, po suché květiny ve váze, kdy jsou jeho favoritem oranžové lampionky mochyně a já jenom doufám, že nejsou jedovaté.  Vzpomněla jsem si na pražský odboj koncem války a zkouším barikády – hodí se všechno – krabice, polštáře, nepotřebné poličky. Ale zapomněla jsem, že Ferda je druhým povoláním horolezec  a  skokan  do výšky. Zdolává hravě překážky, prochází se po klávesnici počítače na psacím stole.

Konečně chápu, že můj odpor je zbytečný. Měním taktiku a  překážky odklízím. Ferda znavený svými výkony si lehá na podlahu jak široký tak dlouhý a odpočívá. Najednou za mnou chodí jako pejsek, otírá se mi o nohy a dokonce předvádíme jakési cirkusové číslo, kdy přeskakuje nastavenou nohu a proběhne mi mezi chodidly. Do klece si vleze sám, když zašustím sáčkem s jeho oblíbenými granulemi.

Týden uplynul jako voda, je tu loučení a stěhování zpět domů. Na cestu ode mne  dostává svazek čerstvé mrkve z mé zahrádky, vlastnoručně usušené seno, které pěkně voní  a plný sáček granulí.

Tak zase někdy Ferdo…..

Dodatek:  Ferdova životní pouť loňského roku předčasně skončila, takže: „Sbohem Ferdo!“

V další části pořadu Máme rádi zvířata si poslechněte, že akvaristika není pouze chov exotických druhů rybiček v akváriích doma a že teď také přichází čas na přípravu venkovních jezírek či nádrží.