V Hořicích na Šumavě mají ojedinělé Muzeum pašijových her. Mapuje významné období

„Premiéra v hořickém divadle byla v roce 1893. Postavil ho německý spolek z Českých Budějovic, kapacita hlediště byla dva tisíce návštěvníků, což není zrovna málo,“ připomíná pracovník muzea Jan Winzig.

Divadlo bylo navíc na svoji dobu velice moderně zařízené i po technické stránce. „Mělo třeba svoje varhany, tedy celkem nákladný nástroj. Pod střechou byly kulisy na provazech, které se spouštěly do jeviště a obrazy se rychle střídaly,“ popisuje Jan Winzig. Hořičtí navíc koupili lokomobilu a dynamo a vyráběli pro divadlo elektřinu.

V hledišti byly polstrované lavice potažené červeným sametem, ke kterým vedla řada dveří. „Určitě to bylo kvůli nějakým protipožárním opatřením, ale návštěvníci měli na vstupence také číslo dveří a potom číslo lavice, takže tam rovnou zapluli,“ říká Jan Winzig. Divadlo stálo v mírném kopci, takže na jeviště bylo dobře vidět i ze zadních řad.

Součástí areálu byly také restaurace. Původní představení totiž trvala celý den a tisícovky lidí na ně přijížděly speciálními vlaky z Českých Budějovic. A všem návštěvníkům bylo nutné poskytnout během dne občerstvení.

Model divadla i dochované kostýmy

V muzeu se dochovaly staré fotografie a také nákres od architekta, díky němuž víme, že šíře budovy činila 14,5 metru, hloubka jeviště byla 19 metrů, výška jeviště 15 metrů a portál byl vysoký 6,5 metru a široký 9 metrů.

Muzeum pašijových her v Hořicích|foto: Zdeněk Zajíček

V hořickém Muzeu pašijových her si můžete prohlédnout také původní dochované kostýmy z prvního roku, kdy se divadlo hrálo, tedy z roku 1893, dále fotografie představitelů Krista v letech 1893 až 1947, fotografie zakladatelů her a stavitelů divadla, plakáty uvádějící pašijové hry ještě před druhou světovou válkou nebo i poslední představení po válce v roce 1948.

K vidění je také model poutní kaple Panny Marie Bolestné. Místo, kde stávala, bylo v roce 2000 vyčištěno až na původní podlahu a slouží jako vyhlídka a zastávka na trase naučné stezky.

Zákaz v letech 1938 a 1948

První písemný doklad o hořických pašijových hrách se datuje k roku 1816. O stavbě stálé divadelní scény bylo rozhodnuto v roce 1892. Mezi lety 1914 a 1918 nebyla budova během války udržovaná, v roce 1922 došlo na opravu před obnovením pašijových her. Pak se hrálo do roku 1936. „Hořičtí herci hráli jednou za dva roky, takže další představení měli mít v roce 1938, ale to už tady v Sudetech Hitler zakázal,“ vysvětluje Jan Winzig.

V hořickém Muzeu Pašijových her si můžete prohlédnout fotografie představitelů Krista v letech 1993 a 1947, fotografie zakladatelů her a stavitelů divadla|foto: Zdeněk Zajíček

Po válce se na tradici krátce navázalo. „Po odsunu původních obyvatel přišli čeští dosídlenci, zřejmě si tu hru nastudovali, protože tady zůstaly všechny materiály. Přeložili ji, upravili a zkrátili a hráli v letech 1947 a 1948. Po únoru 1948 ale definitivně pašijové hry v Hořicích skončily,“ vypráví Jan Winzig.

Divadlo bylo zlikvidováno v 60. letech. Dnes téměř na stejném místě stojí přírodní amfiteátr. „Po revoluci si parta nadšenců řekla, že se obnoví pašijové hry a hledalo se místo. Vytipovali prostor, kde se kdysi těžilo zlato, takže tam vznikla velká jáma, která se hodila pro amfiteátr,“ dodává Jan Winzig.

Původně se pašijové hry hrály na Velikonoce a v letní sezóně. Dnes jim patří poslední týden v srpnu jako vyvrcholení prázdninové sezóny v Hořicích. Do představení se zapojují stejně jako kdysi dobrovolníci z okolí, amatéři, kteří s jiným divadlem zkušenost nemají.

Návštěvu hořického muzea je možno dohodnout denně na telefonním čísle 606 571 714. Více naleznete na stránkách zde.