V Bruselu mají čůrajícího chlapečka, v Kryštofově Údolí kašnu s čůrajícím voříškem

3. únor 2016
Česko – země neznámá , Česko - země neznámá

V belgickém Bruselu mají slavnou sochu čůrajícího chlapečka. O tom už jste určitě slyšeli. A pokud se někdy ocitnete u Liberce na severu Čech, můžete vidět něco podobného. V nedaleké malebné vesničce jménem Kryštofovo Údolí zdobí kašnu čůrající voříšek.

Jde o sochu pejska, který má zvednutou pravou zadní nohu a čůrá na patník. Kašna se nachází jen pár kroků od místního orloje, který stojí v centru obce.

Jedna z mnoha zajímavostí Kryštofova Údolí stojí v obci díky Martinu Chaloupkovi. „Pro pana Chaloupku byl voříšek jeden z důvodů, proč žít,“ vzpomíná Alice Chaloupková na tatínka, který byl opravdovým kryštofoúdolským patriotem a „turistickým buditelem“ rodné obce.

„Voříšek vznikl díky jedné větě v tisku, kdy nějaký novinář žertem zmínil, že Brusel je hlavní město Evropské unie a Kryštofovo Údolí je její hlavní vesnicí,“ říká Alice Chaloupková, která momentálně spravuje i místní muzeum hraček a betlémů.

A proč má vesnice kašnu zrovna s čůrajícím voříškem? Martin Chaloupka to ještě před časem vysvětloval jednoduše. Voříšek je přece zvíře, které se po vesnicích často potuluje.

Přes zimu, od listopadu až do března, bývá kašna bez vody. Kvůli nízkým teplotám je přívod vody z říčky Rokytky do trysky v soše vypnutý

Kašnu zdobí socha voříška už druhým rokem. Jejím autorem je akademický sochař Aleš John. „Jako předlohu použil českého laboratorního psa, proto to není takový ten typický voříšek, na kterého jsme zvyklí. Je to jedno z plemen, které v Čechách není moc známé. Náš voříšek má zkrátka trošku atypické rysy,“ vysvětluje Alice Chaloupková.

Přes zimu, od listopadu až do března, bývá kašna bez vody. Kvůli nízkým teplotám je přívod vody z říčky Rokytky do trysky v soše vypnutý, takže čůrání voříška na patník začíná až s příchodem teplých jarních dnů.

U turistů má originální socha úspěch. „Oblíbili si ji zejména lidé, kteří mají sami pejsky a dělají si s tím naším společné fotky,“ usmívá se Alice Chaloupková.

autor: Jaroslava Mannová
Spustit audio