Ilona Kanada|Dobry vecer, nebo vlastne noc, pane Karle!
Po delsi dobe Vas oper zdravim a posloucham tady v Kanade... Mate dnes krasne tema!
Ja a stesti...
Tak treba dnes tady bylo krasne slunne pocasi a nadherny zapad slunce, bydlime na vychode u Atlantickeho oceanu. To byl pocit stesti, ze jsme na tomto svete, v tuhle chvili a muzeme se radovat ze zdanlivych malickosti. Jen si je uvedomit a krasne uzit.
Kazdy clovek prozije urcite nekdy tezke chvile, nikdo nema jen stesti.
A jelikoz uz nemusim do prace,tak jsem stastna ze si muzu delat co chci, a kdy chci.
A take jsem stastna, ze moje rodina je zdrava a diky technologii muzu videt a slyset vsechny , I kdyz jsou daleko.
Preji Vam I vsem posluchacum hodne stesti
Ilona
Koželuhová|Pane Sladký,složila jsem si :Je mi 80 let.
Miluji barevnou řeku,tu řeku zlou nebezpečnou.,klidnou,kde kántry se hraje. Miluji barevnou řeku, jak ji mám ráda! Ta řeka, z barevných aut se skládá!!!!!!!! Ta řeka nikde nezačíná a nikde nekončí, ale pane Sladký, jednou se se mnou rozloučí a to já plakat budu! Na moji milovanou řreku vzpomínat budu. Zdravím všechny Jarka
Marie Olomouc|Když jsem byla mladá, měla jsem svou definici štěstí" štěstí je umění prožít okamžik".Dnes, kdy mám život téměř za sebou, mám pocit, že štěstí je čisté svědomí. V životě jsem vědomě nikomu neublížila a kde jsem mohla, tam jsem pomohla. Nikomu jsem nezáviděla a nikomu nepřeložila stéblo přes cestu. Jsem šťastná každý den.
Zdraví Marie z Olomouce
Helena|Mily pane Karle, moc Vas i posluchace zdravim. Neslysela jsem bohuzel cely porad, ale pri povidani pany Dany me napadlo, ze vlastne stesti, tak jako laska anebo i spanek, jsou vlastne takove paradoxy - cim vic si je prejeme, tim vice nam unikaji. Me take zivot naucil, ze musim byt vdecna hlavne za to, co mam, verit v lepsi, hodne veci mohu ovlivnit, ale hodne veci se stanou, az "sami budou chtit". Cim vice se clovek za necem honi, tim vzdalenejsi to je a tim vetsi nepokoj v dusi. Kdyz je clovek v klidu, ma hezky pocit, ze zivot je krasny takovy jaky je, muze si prat i to stesti, i zdravi, i lasku a muze pro to udelat vsechno mozne i nemozne, ale podle me zkusenosti se veci "stanou" v ten moment, kdy jsme na to pripraveni a kdy poznname, ze se vlastne staly. Protoze hodnekrat je pred nami velka hromada stesti, ale my ji nevidime, jdeme okolo a snime o stesti. Az teprve, kdyz jsme pripraveni to stesti "videt", tak ho najednou mame. To je takovy opravdu nejvetsi paradox zivota. Alespon podle me zkusenosti. Preji krasny novy den, at kazdemu, kdo je schopen to stesti poznat, at k nemu, k ni prijde a at je krasne.
Erik Vancouver|mily karle, mila nocni linko:
kolik krasne tema.
v zari mi bylo 72 a citim se velmi stastnym.
jsem naprosto zdrav.
pracuju 50-60 hodin tydne. prace je mi konickem.
po vice nez 30 letech manzelstvi mame s deborkou prekrasny vztah.
stale si mame o cem povidat.
v mem pripade je to hlavne otazka pozorneho poslouchu, ale i v tomto smeru se doplnujeme :-)
mam zde vyborneho ceskeho pritele, se kterym chodim kazdy tyden na pravidelne obedy a pivinko.
pres internet si dopisuji s pul tuctem duvernych pratel.
bydlime uprostred nadherne prirody - normalne s dogou - momentalne jen se 4 kocickami.
srdecne pozdravy z predjarniho, dnes opet sluncem zaliteho vancouveru.
Květa|Vážený pane Sladký a posluchači noční chvilky. Jsem 60 let vdaná s mojím mužem jsem já a naše děti prožila neveselou dobu. Můj muž když nepil tak bylo vše vpořádku ale jak se napil byl brutální hlavně na mě . Prostě to byla muka . Ale kam odejít když nemáte nikoho a kam. Až před dvěmi lety se stalo , že manžel dostal nemoc Altzheimer . Ale tím přišlo prosím nezlobte se na mne pro nás štěstí . Úplně se jeho chování o 100 procent změnilo je to jiný člověk. Teď je klidný , nepije a chová se ke všem tak jak bych si přála celý život. Tak to je naše štěstí . Děkuji vám že jste moji bolest vyslechli Květa
Miloslava|Pěkný večer milý pane Karle a všichni.Nejvíce šťastná jsem byla v mém dětství s rodiči a bratrem.Nyní s dětmi a vnoučaty.Měla jsem strážného anděla,lékaře,lidského,který mě vrátil život a nyní bez léků.To je největší dar a štěstí.Mám radost z maličkostí a pokoru k životu.Štastný může být v každém věku,ale k tomu štěstí patří důvěra a upřímnost a láska obou.Naposledy jsem byla šťastná,kdy přijel syn a tak mě upřímně objal .I to mi stačí.Takto je,když je těžko,špatně,je proto,aby bylo zase dobře, a těšili se na to krásné.A nakonec přísloví.Láska nemá radost z neuřímnosti,ale raduje se z pravdy.Přeji Vám a všem to nejlepší,hodně štěstí v životě.Miloslava
Radek |Dobrý večer pane Karle, zdravím Vás a všechny posluchače z Itálie! Již 22 let jezdím po Evropě kamionem a za své štěstí považuji to, že jsem se vždy vrátil domů ke své milované rodině, protože to, co zažívám na cestách za dnešního provozu, by vydalo minimálně na knihu. Štěstí je více druhů, ale největší štěstí pro mne je má dcera již dvanáctiletá Lucinka. Velmi rád poslouchám. Dobrou noc všem i Vám, zdraví Radek, řidič kamionu, nyní v Neapoli.
Yveta| Dobrý večer, pane Sladký a Nespavci. Štěstí, co je štěstí? Pro každého z nás může mít štěstí diametrálně jinou podobu. Já měla to štěstí, že přes prvotní nepřízeň osudu jsem se dostala k vysněné práci, našla manela, narodilo se nám šest zdravých dětí, které se ke mně chovají velice hezky. Bohužel už jen ke mně, protože manžel již není. Nyní je pro mne to největší štěstí., když přiběhne malá vnučka, postaví se přede mne, natáhne ručičky a řekne VEM. Pak se přitulí a já jsem v sedmém nebi. Nevyměnila bych to za nic na světě. To nevyváží žádné auto, barák, čí mamon. A těchto štěstíček mám už jedenáct. Ještě bych si moc přála, aby můj nejmladší syn našel hodnou a šikovnou partnerku a já ještě dlouho a hlavně ve zdraví mohla být svědkem „jejich štěstí“. Přeji všem konečně spokojené a šťastnější dny.
MARŤAS|Mě napňuje štěstí že mám práci ne káždý může to říct že ji má . Já sice jezdím za prací 201 km z Velké Kraše okres Jeseník do Uherského Hradiště .Daleko ale snad se to brzo změní . Mám ale proč se domů vracet čeká mě tam manželka to je proč se těším. Dále jsem šťastný včera jsem se stal strejdou . Co mě chybí ke štěstí ? Mít dítě :(
Lenka|Zdravím všechny posluchače i Vás milý pane Sladký. Dnešní téma je pěkné. I když jsem už v dost pokročilém věku, tak jsem šťastná každé ráno, že jsem se vzbudila do dalšího dne, který si mohu užívat. Je pravda že člověk může prožívat štěstí v každém věku. Já jsem to štěstí měla už od malička,když jsem byla baletkou a potkávala jsem se se známými umělci na různých kulturních akcích. Jako studentka jsem měla velké štěstí, že jsem zvládla maturitu. Štěstí mě také potkalo několikrát při závodech v gymnastice. Ne, že bych měla štěstí po celý život, ale za jakékoliv štěstí jsem vděčná. Byla bych šťastná, kdyby tato nepěkná doba už skončila,abych se mohla se všemi členy mojí rodiny navštěvovat a nejen s nimi ale i s mými kamarády. V pondělí bude slavit svátek jedna moje milá kamarádka, kterou bych také ráda viděla, pak bych byla také šťastná, nemohu za ni ani jet, protože bydlí v jiném okrese. Ještě mě činí šťastnou krásné písničky a hezké NL. Přeji všem hodně štěstí ! Lenka
Marta z Moravy|Pěkně prožitý večer přeji našemu panu Sladkému a všem co se také těší na dnešní NL. Vzpomínám jak mně vždy můj tatínek řekl, , když jsem měla nějaký problém, že stále nemůže svítit sluníčko. Tak je to i se štěstím. A tak nezapomínejme být vděčni za vše krásné, co činí náš život šťastným a spokojeným. Zdraví Marta z Moravy.
IVA|dobrý den, milý pane Sladký :-) ano člověk může být šťastný i nešťastný podle toho jak k životu přistoupí:-)já jsem přešťastná že jsem se dožila důchodu a doufám že si budu užívat bez covidu ještě dlouhá léta:) P.S.včera napsala p.Majka z Č.Krumlova a má ten samý pocit jako my tady, co se Vás nemůžou dočkat:-)přeji Vám krásnou službu už jen pět hodin a budeme poslouchat:-)těším se pozdrav všem posluchačům Iva
Sylva|Když jsem ještě "podnikala", t.j. tvořila a své výrobky prodávala, sice jsem měla málo peněz ale byla jsem opravdu šťastná. Moje životní situace se často měnila, např.stěhováním, ale zase jsem byla šťastná že už konečně bydlím ve vytouženém Brně. V 60 jsem nečekaně potkala muže, se kterým bych mohla být šťastná, ale nezvládala jsem jeho životní styl a po třech letech jsem se s ním rozešla. Byla jsem šťastná že jsem zase sama a můžu v klidu tvořit....asi tak po pěti letech jsem měla pocit že mě nikdo nepotřebuje protože vnuci už vyrostli z "hlídacích" let a ohlídají se navzájem a zvláště teď v tom našem "domácím vězení"....cítila jsem se na odpis a nebavilo mě ani tvoření. A pak se On znovu objevil a já viděla, že ať je jaký je, patříme k sobě víc než kdybych potkala "ideálního seniora". A tak jsem ho zase pozvala k sobě a byla jsem na vrcholu štěstí. Řekla jsem si že to co jsem ve vztahu dříve nezvládala, doučím se. Někdy se daří, někdy méně, hlavně jsme skvělí kamarádi, kteří se teď potřebují. Jen matně si vzpomínám (při jeho nemocenské kdy může doma cokoliv dělat, skvěle vaří a uklízení mu není cizí, že kdysi bylo mým ideálem štěstí tvořit a mít někoho kdo by kolem mě uklízel :-)). Jenže místo toho abych si to zorganizovala, věnuji svůj čas jemu a všemu aby se mu dobře žilo. Hledám v tom rovnováhu, vím, že musím myslet více na sebe...tak mi držte palce ať se mi to povede :-) Někdy jen tak z ničeho nic prožívám okamžiky štěstí, ať už jsem s ním nebo právě sama.... Zdravím vás všechny a všem přeji štěstí.... Sylva
