Úterní Noční Linka: Opravdu k sobě dříve lidé měli blíže?

6. září 2022

Také si myslíte, že dříve k sobě lidé měli blíže? A co to vlastně znamená, mít k sobě blízko, nebo daleko?

"Lidé k sobě měli dříve mnohem blíž, než dnes". Takové postesknutí často slýcháme i mezi posluchači Noční linky. Je to pravda? A co to vlastně znamená, když k sobě lidé mají blízko, nebo naopak daleko? Kdybychom to převedli na fyzickou vzdálenost, rychlost přepravy, bydlení v panelových domech, kde soused je hned za zdí, rozvoj komunikačních technologií a sociálních sítí, snad by se dalo říci, že jsme k sobě nikdy neměli blíž, než v této době. Je to ale opravdu tak?
Chceme, aby k sobě měli lidé blíže a často se nostalgicky vracíme ke kořenům české vesnice, mluvíme o harmonickém spojení člověka a přírody, starého a nového, o rozvoji sousedských vztahů a veřejných místech pro setkávání... Je to ono? Co to pro vás znamená "mít k sobě s lidmi blízko"? A zažili jste to někdy?

Daniela Berlín |Dobrý večer paní Ježková. Vracím se k odpovědi pana Jardy ,lidi měli k sobě blíž . Ale proč? Dnes nemají čas ani na své soukromí. Ne jen skrze mobil , ale dnes jsou ti mladí stále pod kontrolou svého zaměstnavatele , stále musí být k dispozici . Dříve jsme si odpracovali 8 hodin a byli jsme nedostižný . Nebyl mobil ani internet, ale dnes ? Každý zaměstnavatel se snaží ze svého zaměstnance dostat co nejvíc. Je mi 77 let a čas našeho života byl opravdu krásný. Přeji všem krásný večer a těším se na další povídání Daniela F.
Jana|Dobrý večer, paní Zorko, tímto tématem jste trefila hřebíček na hlavičku. Kdo trochu pamatuje, tak musí uznat, že vztahy mezi lidmi byly dříve mnohem lepší než dnes. Jako děti jsme byly vychovávány k úctě k starším, aspoň pozdravit, neskákat do řeči a být k druhým slušný. Dnes vás ve vchodě nepozdraví děti kolem 12 let, jejichž mámu si pamatuji od kočárku. Výchova je volná a mnohdy ... však víte k čemu. A sousedé? Na konci 60. let jsme se přistěhovali do našeho domu, kde jsou tři vchody. Byli jsme noví, ale lidé nejen pozdravili, ale zastavili se a promluvili. Vzpomínám na to moc ráda. Znali jsme se se všemi lidmi i z vedlejších vchodů. Šlo to nějak samo, to nebylo, že by někdo někomu nadbíhal. Dnes? Neznám ani všechny obyvatele v našem vchodě, hlavně mladí si mnohdy nedají ani cedulku na dveře nebo na schránku, anonymita, jen proběhnou kolem, oči na mobilu... Na vesnici je to možná jiné, ale ve městě se sice pozdravíme, ale málokdy se dáte do řeči, mnozí rychle projdou a zavřou dveře. Je tohle normální? Moc děkuji za užitečné téma, mělo by se o tom aspoň mluvit. Poslouchám se zájmem, Jana
majka na noční službě v Olomouc|MATERIALISMUS VÁLCUJE NAŠI MATIČKU ZEMI, JEMU PODŘIZUJEME VŠECHNO VE SVÉM ŽIVOTĚ, V HONBĚ ZA LEPŠÍM ŽIVOBYTÍM NÁM VLASTNÍ ŽIVOT UNIKÁ PŘES PRSTY. RODINA JAKO INSTITUT NEFUNGUJE, A PŘENÁŠÍ SE TO DO ŽIVOTA NEVINNÝCH DĚTÍ, KTERÉ ANI NEVĚDÍ, ŽE TO JDE žít I JINAK. A TY VÝMLUVY TYPU "NEMÁM ČAS" JSOU OPRAVDU NESMYSLNÉ, VŽDYŤ ČAS JE VELIČINA, DANÁ VESMÍREM, TUDÍŽ NEMŮŽE JI VLASTNIT ŽÁDNÝ JEDINEC. KAREL ZICH ZPÍVÁ "JAK JDEM TÍM ZDEJŠÍM SVĚTEM, UNIKÁ NÁM , V ČEM SE PLETEM A JEN ZŘÍDKA NAJDEM VLASTNÍ KAZ" atd....
Dana|Dobrý večer všem. Já to vidím tak, že dříve měli k sobě blíž, protože chodili všichni do zaměstnání a tak se víc potkávali, vyměňovali si názory, zkušenosti, prostě si povídali o všem možném už třeba i po cestě vlakem či autobusem do práce. Dneska se jednak hodně pracuje z domova, taky spoustu lidí jezdí auty a ne hromadnou dopravou a jednak si povídají opravdu jen virtuálně přes počítač, ale vlastně si nepovídají s konkrétní osobou, protože když má někdo stovku tak zvaných přátel, tak v podstatě nikoho nezná. Někomu napíší nějaký názor a neví, jestli jim odpovídá muž nebo žena a ani kolik má vlastně roků. Já moc ani ráda netelefonuju, radši vyrazím do města nebo za nějakou kamarádkou a povídám si "naživo".
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.ZORKO A POSL.N.L.V SOUČASTNÉ DOBĚ JSOU MEZI LIDMI VÉLKÉ RODÍLYA TÍM JE TO DÁNO ŽE MÁME JEDEN K DRUHÉMU HODNĚ DALEKO.JE TO ZŘÉJMÉ HLAVNĚ V TOM ŽE JEDNI SI KUPUJÍ DOMY V CIZINĚ A NĚKTEŘI TADY U NÁS SPÁVAJI NA ULICI.SAMOZŘEJMĚ ZÁLEŽI HLAVNĚ NA TOM JAK KDO JE PRACOVITÝ A HLAVNĚ CHYTRÝ,,V DNEŠNI DOBĚ TAKY HLAVNĚ ZÁLEŽI NA TOM JAK KOMU SLOUŽI ZDRAVI BEZ TOHO TO NEJDE.TAKY VIDÍME JAK MNOHO LIDÍ PŘICHÁZI KE SVÉMU BOHATSTVÍ A TO NÁS HLAVNĚ ROZDĚLUJE V NÁZORECH.JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVI FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.