Olga|Zdravím Janičko, já létání miluji, kromě kratších letů na Menorcu nebo do Řecka na Zakynthos nebo Korfu nejraději v poslední době létám do Egypta , v Marsa Alam mám svůj oblíbený hotel, kam létám dvakrát ročně. Když byly děti malé, nebyly peníze na to, abych si takovou dovolenou dopřála. Dnes létám sama a užívám si vše, co se mi líbí, dokud mi zdraví dovolí.
YVETA|
Zdravím Vás, paní Jano a Nespavce. Když jsem si přečetla dnešní téma, vybavila se mi jedna z mých nejstarších vzpomínek, jak jsem letěla po schodech dolů. Dnes už jsem stará, ale tehdy mi byly snad tři roky a otec nesl na půdu hadici a jeden konec táhl za sebou a já, trdlo hloupé, jsem ho nohou chytala. Šlápla jsem na něj, táta nic netuše udělal další krok a já letěla se schodů dolů. Bylo z toho naštěstí jen pár modřin. Jinak jednou jsem opravdu letěla vyhlídkový let nad Josefovem. Lékař mi důrazně létat nedoporučuje, ale nevadí mi to. Mám stejně nejraději pevnou půdu pod nohama. Krásné dovolené, šťastný let a dobrou noc
Martina|Zdravím všechny a přispěji se svou troškou do mlýna. Koupila jsem svému přítelovi k narozeninám vyhlídkový let nad Českým rájem. Trval na tom abychom ten let absolvovali spolu. Nemám ráda ani létání ani mořeplavbu. Jsem typický suchozemec a jakékoliv opuštění matičky hroudy odnesu mořskou nemocí nebo strachem z výšek. Nastal den D. Odjeli jsme na letiště a mé obavy zesilovaly. Príšel pilot a z hangáru vytáhnul male klepající letadélko Cesnu. Cože.. Tomuhle rozkodrcanému krámu mám svěřit svůj život? Přítel pokynul a nalodili jsme se.. Pilot nastartoval... Letadlo hýkalo, kvikalo, třáslo se.. A pomalu se rozjíždělo. Najednou sedačka pilota poodjela dozadu a pilot nedosáhnul na pedály. Jeste jsme nevzlétli a on zastavil a zaběhnul do hangáru pro kladivo. 3x bouchnul, spokojeně zacvaknul sedačku a zacali jsme se opět rozjiždět. Paneboze to byl ale blbej nápad, prolétavalo mi hlavou. Odlepili jsme se od země a dýchavičná cesna s parkinsonem ve me žádnou důvěru nevzbudila. Najednou sedačka zase poodjela dozadu a muj pritel sedící vzadu dostrkal pilota k pedálům a zapřel sedačku svou nohou. Kochali jsme se pohledem na zámek Sychrov, Trosky, hrad Valdštejn, Ještěd a obletěli jsme Bezděz. Bylo to nádherné a pilota napadlo potěšit nás rychlou otočkou zpět. Žádná plynulá zatáčka ale naklopil křídla jedno k nebi nahoru a druhé směrem dolů. To mi ale neměl dělat. Zvedl se mi žaludek a obsah jsem drzela v ústech a v krku a nevěděla co s tím. Panebože budu slavná pozvracením pilota a celého kokpitu. Pripadala jsem si jako husa co ji právě šiškujou a polykala to zpět. Nevim jak jsme přistáli, bevim jak jsem vylezla z letadla. Jen si pamatuji že jsem dlouho ležela v aute zelená jak sedmice a přísahala si že zem uz nikdy neopustím.
Daniela z Prahy |Celý život se létat bojím. I když jsem poprvé létala už v jedenácti letech za výsledky ve sběru surovin malým vyhlídkovým letadlem nad krajským městem. Neměla jsem z toho příjemný pocit. A ani později, ať jsem cestovala služebně nebo soukromě. Na letišti na Mallorce, když jsme se vraceli z dovolené, nás zavřeli v letadle a asi hodinu jsme popojížděli, protože byl velký provoz. To jsem si myslela, že dostanu hysterák a budu chtít vystoupit. Letuška mě uklidňovala a dávala mi pít. V té době letadlo nebylo pod klimatizací a byl to velmi nepříjemný zážitek, protože trpím klaustrofobií. Nakonec jsem zvládla s vypětím všech sil a po několika panácích na kuráž cestu do Havany a ještě delší a krutější let Praha – Moskva – Omsk – Irkutsk – Ulanbatar. Na mongolském letišti jsme přistávali snad na louce. Po dosednutí mě přepadlas vtíravá myšlenka, žer ač to mám v tomto okamžiku za sebou, tak čeká i cesta zpátky. Měla jsem z ní obavy, ale vzhledem k tomu, že jsme odlétali časně ráno a vlastně celou cestu bylo časně ráno, tak jsme jen zírali, že letíme se svítáním. Neumím ten pocit správně vyjádřit, ale mnoho hodin za okénkem jen svítalo. Ať i posluchači zažijí samá krásná svítání. Daniela
Michal Sedlák z Myšlína|Můj první let byl hned dálkový. Měl jsem namířeno do vzdáleného Vietnamu. Kdykoli jsem však seděl v letadle, pociťoval jsem takové zvláštní výčitky svědomí. Jak se může obyčejný člověk jako já vůbec nechat vznést do oblak. Ta obří nákladnost! Létání stále považuji za obrovský přepych. Dnes je přitom tak dostupné si někam zaletět. Vždy se tomu budu velice podivovat. Dobrý večer.
Jari|Pan redaktorko , já bych se zase nechtěl jet taxíkem .
Jari , Britska Columbie
Eva |Chci doplnit ještě můj příspěvek o pilotovi Janu Kristovi který po našem vyhlídkovém letu předváděl akrobacii a svým letadlem havarová následně asi po týdnu v nemocnici v Olomouci zemřel tak to byl takový smutný zážitek ale jinak doporučuji vyzkoušet jak malá letadla tak i velká dopravní šťastný let všem
Eva z jižních Čech|Letěla jsem dvakrát. Poprvé do Leningradu v tehdejším Sovětském svazu. Na odletu v Praze jsme měli 4 hodiny zpoždění, protože jsme čekali, až letadlo přiletí z východního Německa. Při přeletu Polska jsem z letadla viděla Mazurská jezera. Podruhé jsem letěla před pěti lety do Říma. Při letu tam i zpět jsem pokaždé dostala sedadlo u okénka. To bylo úžasné. Pozorovala jsem osvětlená italská města při příletu na večer. Při zpátečním letu jsme zase letěli přes Alpy a to byla také pastva pro oči, ta jejich údolí a zasněžené horské hřebeny. Mraky byly jako nadýchané sněhové peřiny, do kterých se opíralo slunce. Měla jsem také možnost vidět naživo akrobatické umění leteckého akrobata Martina Šonky. Zkrátka úžasné, dech beroucí umění velkého sympaťáka. Všechny zdravím Eva z jižních Čech
Jana z Plzně|Dobrý večer všem,mám velmi ráda Noční linku,i teď s velkým zájmem poslouchám
a vždy se těším na další.Je pravda,že někteří volající mluví déle,mnozí posluchači
by se rádi dovolali,ale nedaří se jim to,ale je třeba po každém hovoru pouštět
písničku?
Eva |Dobrý večer, poprvé jsem letěla letadlem asi v mých šesti letech. Bylo to na leteckém dni ve Frýdlantě nad Ostravicí a letěli jsme malým letadlem čtyřmístným ve kterém seděl náš pilot tuším že se jmenoval Jan Krista tatínek a já s bratrem pamatuji si že mi bylo strašně špatně protože s letadlem to házelo také pilot abychom dobře viděli se nakláněl napravo nalevo takže to bylo horší jako na kolotoči. Trvalo mi asi hodinu než jsem se z toho letu vzpamatovala. Smutné bylo i to, že náš pilot. Když jsem po letech letěla dopravním letadlem které už bylo velké do Bulharska bylo to úplně něco jiného turbulence sme tenkrát ani nepocítili protože bylo krásné počasí ale jsem si doslova užívala. Takže opravdu je velký rozdíl letět malým letadlem nebo velkým dopravním přeji vám krásný večer a dobrou noc
Jana|Hezký večer všem. Já jsem letěla úplně poprvé letadlem z Bratislavy do Moskvy, je to už přes padesát let. Bylo to jejich Iljušinem, když se letadlo vzneslo, něco pořád šramotilo. já se koukla z okýnka a viděla jsem, jak se třepotá křídlo letadla, celé letadlo se pořád nějak propadalo, bylo to tak hrozné, že mne popadla panika, já se bála, že spadneme a bylo mi tak špatně, že mne letušky musely položit na zem a já jsem ležela až do Moskvy. Zpátky už to bylo dobré, ale na toto se nedalo zapomenout. Pak už mi to nikdy nic nedělalo, ani při dlouhém letu. Co mne velmi mrzelo, naše maminka si tak moc přála letět letadlem, ale měla nemocné srdce a lékař jí to v žádném případě nedoporučil a tak se nikdy nedočkala toho, jak vypadá svět z výšky. Nesměla letět ani třeba z Brna do Prahy, ale tak ostatní přání jsme jí splnili.
Blanka Plechatá |Můj první let byl do Bulharska a letěli jsme už asi 20 minut a letadlo se začalo nakládat a hrkat,letušky běhaly sem tam,děti plakáty, my se bály,že padáme.Pilot nemohl zatáhnout podvozek a tak jsme se vraceli zpět na letiště Ruzyně. Letadlo nám dali nové,ale to už jsme se trošku se ségrou a švagrem trošku opilí. Pak jsem letěla ještě 3x. Dnes už bych se asi bála. Jsem už v letech. Tehdy mě bylo 17.let. Zdravím všechny i vás Blanka z Preloučska.
frantisek svaricek| DOBRY VEČÉR P.JANIČKO A POSL.N.L MŮJ PRVNI LET BYL TAK V R.1948 V MIROSLAVI U MOR.KRUMLOVA,LETĚL SE MNOU MŮJ BRÁCHA LADIK O DVA ROKY MLADŠI.LETĚL PILOT JEŠTĚ JEDEN PASAŽÉR A JÁ S BRÁCHEM,TRVALO TO TAK PATNÁCT MINUT.DRUHÝ LET BYL Z PRAHY DO BRNA NA VÁNOCE,LETĚL JSEM S BUDOUCIM ŠVAGREM POKORNÝM,BYLO TO ILJUŠÍNEM.TŘETI LET BYL PRÁŠKOVACÍM DVOUPLOŠNÍKEM NAD ŽIDLOCHOVICAMA,TRVÁL TAK DVACET MINUT. TAKY NÁS STÁLE ZVE BRATR DO AUSTRÁLIE,ALE NATO SI UŽ NETROFÁME.RÁD BYCH SE JEŠTE SVEZL VLAKEM NEBO AUTOBUSEM ,TO JE BEZPEČNĚJŠI AJI NEŽ VLASTNÍM AUTEM V MÉM VĚKU,KDY MĚ JE UŽ 82 LET.TAKY NEOPOVRHNU TAXIKEM.ZDRAVI FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
maruškaD|Paní Chládková, buďte tak hodná a poděkujte paní Aničce z Miroslavi za její příspěvek k tématu hrdosti , plně se pod něj podepisuji.Děkuji .maruškaD
Helena,Matylda|létala jsem se strýcem Juldou Fichtlem,s Andulou,Praha,sport letiště H.K.,Pardubice Zábřeh ve Slezku,Brno,Ostrava-Hrabůvka,a mne to vždy napadlo,pořídit si místo TRABANTA 601 letadlo,letět sama nad mraky a zdravit se všemi ptáky,,obletět sama celý svět avrátit se do H.k zpět.Je to jak řídit auto,nesmíte v letu potkat****zeptejte se Aleny KUSÉ.
