Jiří z Prahy|Začal jsem jezdit na tábor ve svých 35 letech, jako pomocný kuchař. Postupně jsem to ,,dotáhl" až na šéfkuchaře. Tábor vlastnil a provozoval desítky let jeden pražský podnik. Ten ale postupem času ztratil zájem, tak předal tábor do soukromých rukou. Dříve šlo všem v první řadě o děti dnes jsou bohužel a prvním místě peníze. Takže areál ,,našeho" tábora je už druhý rok zavřený a chátrá. Smjtné...
posluchačka z Moravy|Dobrý večer, je mi necelých 40 let a letní pionýrský tábor jsem zažila celkem 2x a stačilo mi to na celý život. Poprvé jsme jela v 7 letech na 21 dnů (tak se tenkrát jezdívalo). Tam jsem po týdnu ze stesku dostala tak vysoké horečky, že jsem z toho měla až halucinace a bludy. Strávila jsem několik dní pod dohledem zdravotníka na nemocničním lůžku na tom táboře. A pokud by se to nezměnilo, tak by si pro mě rodiče museli dojet. Ale překonala jsem to a vydržela, i když tesknoty mě neopustily. To bylo myslím v Javorníku. Podruhé jsem jela ve 3.třídě na Kružberk. Tam se mi už líbilo víc, ale některé věci taky ne. A to co se mi nelíbilo jsem upřímně napsala mamince na pohled domů. Ten mi ale neodeslali, protože si to přečetli. Naopak mě postavili před celou naší chatu, nadala mi naše vedoucí a hlavně hl. vedoucí, co si to dovoluju psát za věci. Od té doby jsem psala, jak se mi tam líbí, i když to nebyla pravda. A vrcholem byl noční zážitek jedné noci, kdy se nám na pokoj dostali 2 ožralí chlapi. byly jsme tam celkem 3, ale ta jedna měla noční hlídku, tak jsem tam zůstaly samy dvě. Jeden si sedl kamarádce na postel a lechtal ji a ten druhý si mi lehl pod postel, stáhl mi peřinu, kterou se přikryl. Naštěstí se nic horšího nepřihodilo. Po nějaké době oba odešli. Na druhý den byl z toho velký poprask a my dvě jsme ještě dostaly nadáno, že jsme nic neudělaly. Jako malé holčičky jsme byly obě unavené a chtěly spát. Zjistilo se, že se ti dva k nám dostali z půdy, která byla v té chatě, takže to nikdo venku na hlídce ani nemohl vidět a tušit. Toliko mé dětské zážitky na tábory a už nikdy více. I když si myslím, že dnes je to všechno už o něčem jiném :-).
Hanka|Na letní tábory jsem jezdila od 1. tř. na 3 týdny (starší bratr také). Neměli jsem výběr, zda ano či ne. Taťka pracoval v obchodě, volno mít nemohl, mamka měla na celý rok jen 3 týdny dovolené, takže volba jasná - děti musí jet o prázdninách na tábor. Naučila jsem se tam řadu věcí - Morseovu abecedu, umět udělat různé druhy uzlů, poznat koření se zavázanýma očima aj. Měla jsem ráda táboráky, ohně, u kterých se zpívalo. Vlastně díky tomu umím známé písničky, které se běžně zpívají právě nejen u ohně. Tři týdny mi však přišly vždy dlouhé. Nebylo to tím, že by se mi stýskalo, ale tou délkou. Stačilo by 14 dní. Pak také první 4 tábory byly na stejné místo do Harrachova, takže potom už jsem přesně věděla, co budeme dělat a bylo to až nudné, žádné překvapení. I to povinné oblékání do pionýrského kroje navečer mě unavovalo. Poslední tábor jsem zažila již po revoluci a musím napsat, že byl zcela odlišný a už mnohem uvolněnější než ty předchozí. Teď je náš syn na 14 dní na skautském táboře. Uvidíme, s jakými přijede zážitky. Věříme, že jen s pozitivními, na které bude dlouho vzpomínat. Mají totiž vynikajícího vedoucího s mnohaletou zkušeností. Zdraví Vás Hanka z Jičínska.
Dana z Moravy|Hezký večer posluchačům a hlavně Vám, paní Zorko. Jak jste před chvílí říkala, že tábory to byly i písničky, vždycky se našel nějaký kytarista, co nám zahrál u táboráku a my na něj okouzleně mohly oči nechat se všemi děvčaty. A mám doma stále notýsek s těmito písničkami jako "Na Okoř je cesta, jako jedna ze sta...." a taky jednu anglickou, psanou foneticky jako: "maj bony its ouvr dzí oušn".... "a singijou jó jupi jupi jou"... no tyto vzpomínky se nedají vymazat.
Všechny, co vzpomínají, srdečně zdravím a přeju hezké poslouchání.
EVA Z LITVÍNOVA|DOBROU NOC PŘEJI VŠEM.VČERA KDYŽ SE ŘEŠILY PRÁZDNINY I DNES JSEM ZASLECHLA,ŽE NĚKDO NEMOHL NA TÁBOR,PROTOŽE RODIČE NEBYLI VE STRANĚ.JSEM ROČNÍK 1956 .MOJI RODIČE DOKONCE ZE STRANY VYSTOUPILI,COŽ TEHDY BYLO HORŠÍ,NEŽ NEVSTOUPIT.A BYLA JSEM NA TÁBOŘE KAŽDÝ ROK !!! DOKONCE I NA VÝMĚNNÝCH V NDR.MÁM SPOUSTU NÁDHERNÝCH VZPOMÍNEK
Dana|Dobrý letní večer všem. Na letní pionýrské tábory vzpomínám velmi ráda, bylo to dobrodružné, noční hry, různí bobříci mlčení a nevím co ještě, vzpomínám si, že za celé tři týdny jsem napsala jen jeden pohled domů, za což mne rodiče moc nepochválili. Na prvním táboře jsem byla v páté třídě, já měla dlouhé vlasy a dovezla jsem si vši, jako ostatně celý tábor, protože jsme dostali s sebou pro rodiče dopis, aby nás toho doma zbavili. To mne teda nepochválili podruhé. Dneska je to normální, že se dají koupit i na internetu.
Hezký večer všem nočním posluchačům.
lea|Pěkný a dobrý večer, jak já jsem neměla ráda tábory, to se nedá ani popsat. Samozřejmě ty pionýrské. Ale musela jsem na ně jezdit, a vlastně ani nevím proč. Vždycky jsem prosila rodiče atˇ mě tam neposílají, ale stejně jsem musela. Nikdy jsem nebyla typ, co musel na povel jíst, spát, hrát si. Jakési - prominˇte mi ten výraz - přiblblé kolektivní hry jsem úplně nesnášela. Ale poslouchat se muselo. Přišlo mi to jako za trest. Dnes na to už jen vzpomínám, ale znovu bych to zažít nechtěla. Ale musím říct, že byly i děti, které se na tyto radovánky těšily celý školní rok. Jo, každý je jiný , já bych byla raději u babičky, ale co člověk nadělá, když rodiče poručili tak se nedalo nic. dělat. S pozdravem Lea, Zlín
Dana z Blatné|Přeji všem dětem krásné a bezpečné prázdniny
Dodatek k mému příspěvku a oprava , prosím .
Psaní Dopisů vlastní rukou a při nástupech večerních jejich očekávání
To bylo kouzlo minulé doby .
Těším se na Noční linku a zdravím všechny příznivce i Vás milá Zorko
Dana z Blatné|Krásne prázdninové téma , mne oslovilo a evokuje oživlé vzpomínky na mě pionýrské letní tábory ..
Bylo to vždy svěží dobrodružství a poučení, režim, kázeň a nádherné vzpominky dodnes
Ty 3 týdny od 1. třídy , 7 let na Šumavě , na 4 místech i s vodáctvím později v 10 letech , ý nezapomenu . Naučily nás mnohé a byly to 3 týdny dětství nezapomenutelné .
Všem dětem bych přála , Bez tabletu a mobilu , s nástupy a pátou psanou vlastní úkolů, hrami i pomocí v kuchyni, hlídkami denními i nočními , táboráky s kytarou a zpěvy a výlety pěšky , po okolí i vodě .
Koupání, hry a kolektiv byl každému přínosem a rodičům oddychem .
I moje děti pobyt na skaut.tabore ocenili a mnohé se v přírodě naučily .
Přeji tedy poutavou Noční linku dnes z Olomouce , kam srdečně zdravím a éterem i všechny posluchače i volající dnes v noci . Dana
Ozéfek|Dobrý večer.No jé je.Letní tábory.To bylo bezva.Jak jsem byl na jednom mezinárodním v Polsku,tak z něho mám pár příhod.Polské vedoucí byly pedantky a my ogaři z Moravy si to nenechali líbit.Měli jsme na kopci u lesa latríny.Byly to takové plechové boudy.Vždycky jsme číhali,jak tam půjde Polská vedoucí.Půjčili jsme si badminton a místo košíku jsme použili borovicové šišky a obloučkama jsme je sázeli z vrchu do wc,kde nebyla střecha,ať mají i Polské vedoucí něco z tábora.Nebo v potoku tam plavala štika a my nevěděli jak jí chytit.Tak jsme z volejbalového hřiště sundali síť a do té jsme jí chytili a potom vyudili.A na závěr jsem měl hlídku a jak tak po večerce chodím kolem stanu,tak ze stanu našich Českých vedoucích jsem slyšel jednu fajnou větu.Podotýkám,že vedoucí byli dva a byl to starší muž a mladší žena a ta věta zněla naštvaným ženským hlasem.TADY JE TVRDEJ JEN TEN CHLEBA.Zbytek si domyslete sami.Hezkou noc vám přeje Ozéfek ze Štramberka.
Marek|Příští čtvrtek uplyne přesně deset let, co jsem se zúčastnil mezinárodního počítačového tábora, které se tenkrát konal ve Vídni -byl jsem tam s dalším nevidomým kamarádem jako já a dělali jsme počítačové workshopy.
Kromě nás se tohoto tábora zúčastnili reprezentanti Rakouska, Německa, Švýcarska, Nizozemí, Velké Británie, Moldávie, Itálie a Rumunska.
Domlouvali jsme se anglicky a závěrečný ceremoniál posledního dne probíhal tak, že každá země si připravila vystoupení - já jsem v angličtině moderoval vystoupení, ve které reprezentanti jiných zemí odpovídali na otázky o České republice.
Jeden den jsme také měli volno a to jsme využili prohlídkou památek Vídně a vyzkoušeli jsme si i metro.
Bylo tam fajn a každoročně v létě se do Vídně rád vracím za památkami.
Marek z Opavy.
