Umožnit důstojný odchod. Jihočeské domovy seniorů zavádí paliativní péči přímo ve svých zařízeních

„Nás moc těší, když pro toho člověka můžeme udělat i nějakou poslední maličkost. Vzpomínám si na pána, který si se sestřičkou zakouřil v pokoji, nebo pána, který měl rád večerní sklenku vína, tak s naší paní recepční, kterou miloval, vypil poslední skleničku a ona ho držela za ruku,“ vzpomíná ředitelka domova seniorů v Blatné Hana Baušová.

Se smrtí se pracovníci domova seniorů setkávají velmi často. Právě oni se chtěli v paliativní péči vzdělávat. „Paliativní přístup ke klientovi je zaměřený na doprovázení, na podporu v nemoci, na péči v době, kdy už člověka nemůžeme aktivně léčit, ale můžeme mu vylepšit jeho den, tělesný komfort,“ vysvětluje ředitelka.

Čtěte také

Truchlení po někom, kdo nám odešel, je těžké, ale normální. A první Vánoce jsou příležitostí ke smíření, říká ředitel hospice

Zkušenosti s paliativním přístupem má sociální pracovnice Ivana Jahodová. „Vzpomínám si na jeden případ, kdy se nám podařilo všechno, jak si to paní přála, včetně rozloučení s rodinou. Pro nás to byla krásná zpětná vazba, že jsme schopni to zvládnout,“ říká.

Při zavádění paliativní péče můžou domovy narážet na nedostatek zdravotníků, ale i na nepochopení rodinných příslušníků. „Pokud se domov snaží zařídit, aby člověk nebyl zbytečně převážen do nemocnice, aby zůstal tam, kde se cítí dobře, může to rodina vnímat jako nějaké zanedbávání péče. Nebo vůbec to, když začneme mluvit o tom, že ten člověk už má vyčerpané kapacity a potřebuje jinou formu péče,“ popisuje Karolína Vlčková, psycholožka paliativního oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice.

O paliativní péči panuje podle Karolíny Vlčkové řada mýtů. Není to žádné urychlování ani eutanázie, ale důstojný závěr života.